klavírní trio č. 4 "dumky"
|
opusové číslo
|
90
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
166
|
|
datum vzniku
|
listopad 1890 - 12. 2. 1891
|
|
datum a místo premiéry
|
11. 4. 1891, Praha
|
|
interpret premiéry
|
Ferdinand Lachner, Hanuš Wihan, Antonín Dvořák
|
|
části / věty
|
1. Lento maestoso, e moll
2. Poco adagio, cis moll 3. Andante, A dur 4. Andante moderato, d moll 5. Allegro, Es dur 6. Lento maestoso, c moll |
|
durata
|
cca 30 min.
|
| Klavírní trio Dumky zaujímá ve skladatelově komorní tvorbě z hlediska formy i obsahu zvláštní postavení. Dvořákem mnohokrát osobitě využitý útvar ukrajinské dumky (v rámci komorní i orchestrální tvorby) se zde stává hlavním principem, na kterém je vystavěno celé dílo. Dumka představuje v Dvořákově pojetí hudební větu, založenou na střídání dvou kontrastních ploch: melancholické a teskně zadumané na jedné straně s divoce rytmizovanou a radostně rozvířenou na straně druhé. Klavírní trio Dumky není jen náhodným sledem šesti samostatných vět, vybudovaných na tomto principu, jak by se na první pohled zdálo. I když se nejedná o sonátovou formu v tradičním slova smyslu, vykazuje skladba přece jen její určité charakteristické rysy. |  Dvořákův vlastní klavírní výtah Dumek |
| První tři dumky lze v jejich spojitosti (hrají se bez pauzy) chápat jako větu úvodní, čtvrtá dumka nahrazuje celým svým rázem větu pomalou, pátá dumka s převládajícím rychlým tempem je obdobou scherza a šestá dumka dílo uzavírá na způsob finální rondové věty. Pro svoji nevšední melodickou krásu, originalitu myšlenek a krásný, barevný zvuk, ve kterém se výrazně uplatňuje sytý tón violoncella, patří Dumky k nejoblíbenějším dílům svého autora. | |