klavírní trio č. 3
|
opusové číslo
|
65
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
130
|
|
datum vzniku
|
1. 2. - 31. 3. 1883
|
|
datum a místo premiéry
|
27. 10. 1883, Mladá Boleslav
|
|
interpret premiéry
|
Ferdinand Lachner, Alois Neruda, Antonín Dvořák
|
|
základní tónina
|
f moll
|
|
části / věty
|
1. Allegro ma non troppo
2. Allegretto grazioso - Meno mosso
3. Poco adagio
4. Finale. Allegro con brio
|
|
durata
|
cca 39 min.
|
| Trio f moll patří mezi nejvýznamnější, obsahově nejbohatší a formálně nejrozsáhlejší Dvořákova komorní díla. Po výrazové stránce se jedná o skladbu v autorově tvorbě výjimečnou: místo prosté srdečnosti a spontánní radosti ze života, pro Dvořáka tak typických, promlouvá zde temná a vážná nálada, nejistota, pochybnosti a vzdor. Skladba vznikala v době, kdy Dvořák prožíval hluboký vnitřní rozpor mezi pocity upřímně vlastenecky cítícího člověka a ambicemi po světovém úspěchu. Ve stejném období navíc skladatele silně rozrušila smrt jeho matky Anny (15. 12. 1882). Síla Klavírního tria f moll spočívá v povaze jednotlivých hudebních myšlenek, v obsahové plnosti a výraznosti. Obsahově se rozmach této symfonicky laděné skladby téměř vymyká žánru komorní hudby. Výrazná hutnost, spojená s neobyčejným bohatstvím myšlenek, niterná vroucnost volné věty a základní vášnivě vypjatá linie díla, to vše vtiskuje triu f moll pečeť obsahově hlubokého, zcela nekonvenčního a nevšedního díla. |  první strana partitury |