klavírní trio č. 2
|
opusové číslo
|
26
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
56
|
|
datum vzniku
|
4. 1. - 20. 1. 1876
|
|
datum a místo premiéry
|
29. 6. 1879, Turnov
|
|
interpret premiéry
|
Ferdinand Lachner, Alois Neruda, Antonín Dvořák
|
|
základní tónina
|
g moll
|
|
části / věty
|
1. Allegro moderato
2. Largo
3. Scherzo. Presto
4. Finale. Allegro non tanto
|
|
durata
|
cca 29 min.
|
Trio g moll dělí od předchozí skladby stejného nástrojového složení pouhých osm měsíců, po stránce kompoziční techniky mají obě díla obdobné znaky. Přesto se však od sebe výrazně liší vnitřním obsahem. Po radostném rozmachu tria B dur převládá v této nové skladbě spíše výraz stesku a bezděčně již předjímá náladové ovzduší Stabat mater. Také po stránce stavebního řešení se Dvořák uchyluje k řešení, které je pro jeho tvorbu neobvyklé - dílo se vyznačuje výraznou tematickou úsporností, kdy žádná z jeho vět nemá víc než dvě témata - často dokonce vyrůstajícího ze stejného základu - čímž je dojem tematického zjednodušení ještě více zesílen.