klavírní trio č. 1 

Trio B dur pro housle, violoncello a klavír, které zahajuje řadu Dvořákových klavírních trií, je dalším článkem v řadě autorových komorních skladeb, na nichž lze snad nejlépe sledovat, jak velkým tempem se rozvíjel skladatelův tvůrčí potenciál. Po formálně ještě nejistých kvartetech f moll a a moll z konce roku 1873 následuje řada děl, ve kterých se již výrazněji projevuje Dvořákova osobitost i zvládnutí stavby. Trio B dur se vyznačuje nejen výrazností a citovou prožitostí hudebního obsahu, ale také jistým zvládnutím formálního uspořádání. Celé dílo se nese v radostné atmosféře vzletného, ale ušlechtilého tvůrčího vzepjetí a mužného odhodlání. Zdá se, že hudební obsah byl autorovi výrazem boje o cosi krásného a vznešeného.