klavírní kvintet č. 2
|
opusové číslo
|
81
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
155
|
|
datum vzniku
|
18. 8. - 3. 10. 1887
|
|
datum a místo premiéry
|
6. 1. 1888, Praha
|
|
interpret premiéry
|
Karel Ondříček, Jan Pelikán, Petr Mareš, Alois Neruda, Karel Kovařovic
|
|
základní tónina
|
A dur
|
|
části / věty
|
1. Allegro ma non tanto
2. Dumka. Andante con moto
3. Scherzo (Furiant)
4. Finale. Allegro
|
|
durata
|
cca 40 min.
|
| V odstupu patnácti let od Klavírního kvintetu op. 5 vytvořil Dvořák druhou skladbu stejného nástrojového složení i stejné tóniny. Tím však podobnost obou skladeb končí. Zatímco první z nich byla produktem doby, kdy se Dvořák jako autor ještě hledal, op. 81 je dokladem vrcholného mistrovství a kompoziční suverenity. Vznikl v době skladatelovy mimořádné pohody po úspěšných skladbách, se kterými slavil světové úspěchy (sedmá symfonie, Svatá Ludmila, druhá řada Slovanských tanců). Skladatel zde výrazně uplatňuje názvuky na slovanskou hudbu (melancholická dumka ve druhé větě a virtuózní stylizace furiantu ve větě třetí). Obě krajní věty jsou pak dokladem Dvořákova mistrovství v oblasti dokonalé tektoniky hudební věty a její osobité melodicko - harmonické náplně. Přes svoji značnou délku dokáže skladba posluchače zaujmout od prvních tónů a udržet ho v pozornosti až závěrečným taktům. Pro svoje mimořádné kvality se Klavírní kvintet A dur, op. 81 stal jedním z nejproslulejších autorových děl. |  úvodní strana partitury |