humoresky
|
opusové číslo
|
101
|
|
číslo v Burghauserově katalogu
|
187
|
|
datum vzniku
|
7. 8. - 27. 8. 1894
|
|
datum a místo premiéry
|
? (č. 5: 13. 2. 1896, Frankfurt nad Mohanem (?))
|
|
interpret premiéry
|
13. 2. 1896: Josef Růžička
|
|
části / věty
|
1. Vivace
2. Poco andante 3. Poco andante e molto cantabile 4. Poco andante 5. Vivace 6. Poco allegretto 7. Poco lento e grazioso 8. Poco andante |
|
durata
|
cca 23 min.
|
| Své druhé prázdniny ve funkci ředitele Národní hudební konzervatoře v New Yorku trávil Antonín Dvořák na Vysoké. Zde také pojal záměr navázat na své Skotské tance z roku 1877 a náčrt tedy původně nese název "Nové skotské tance". Hudební nápady, které do těchto klavírních skladbiček vložil, však byly natolik rozmanité a výrazově kontrastní, že ze žánru skotských tanců zůstalo vlastně jen základní, celým cyklem probíhající dvoučtvrťové metrum a pravidelné osmitaktové členění period. Skladatel se tedy rozhodl opustit původní název a celý cyklus nazval "Humoresky". Z velké části jsou vystavěny na základě hudebních motivů, které si autor přivezl s sebou z New Yorku. Jak zde pracovala skladatelova přetvářející fantazie nejlépe dokazuje např. téma pro první humoresku, které si Dvořák zaznamenal na Silvestra 1893 jako "marche funébre" nebo ztišená část č. 6, původně do náčrtníku zaznamenaná jako "silvestrovský zpěv lidí na newyorských ulicích". |  Humoreska č. 7 |
|
Druhé téma čtvrté humoresky je dokonce obměnou hlavního tématu orchestrálního nokturna Májová noc, tedy skladby staré víc než dvacet let. Nejpopulárnější část cyklu a jeden z nejproslulejších "malých skvostů" světové literatury, sedmá humoreska Ges dur, se stala doslova evergreenem a v průběhu let se dočkala mnoha úprav pro nejrůznější nástroje či nástrojová seskupení. |
|