Fanfáry, B167

Opusové číslo

Číslo v Burghauserově katalogu

167

Datum vzniku

30. dubna 1891

Datum a místo premiéry

15. května 1891, Praha

První vydání

Lemoine, 1970, Paříž (v transpozici do Es dur)

Základní tónina

C dur

Instrumentace

4 trubky, tympány

Durata

cca 1 min.

Fanfáry pro čtyři trubky a tympány zkomponoval Dvořák k příležitosti zahájení Zemské jubilejní výstavy uspořádané v Praze roku 1891 na oslavu stého jubilea první průmyslové výstavy z roku 1791. Této velkoryse koncipované akce, která se stala vlasteneckou demonstrací vyspělé úrovně českého hospodářství, se zúčastnilo dva a půl milionu návštěvníků. Antonín Dvořák byl zvolen čestným předsedou hudebního výstavního odboru a byl požádán o zkomponování slavnostních fanfár. V den zahájení výstavy, 15. května, se již o šesté hodině ranní fanfáry ozývaly z pražských věží. Téhož dne byly hrány při slavnostním otevření výstavy z ochozu vstupní brány do areálu dnešního Výstaviště Praha, který vznikl vyčleněním části Královské obory (Stromovka), a zaznívaly i během dalších výstavních slavností. Oproti Dvořákovu notovému zápisu, který předpokládá účast čtyř trubačů, byl jejich počet během výstavy zečtyřnásobován na šestnáct. Zajímavostí fanfár je téměř shodná podoba základní tympánové figury s dětskou říkankou Hou, hou, krávy jdou, což ale vzhledem k obsahu textu jistě nelze považovat za záměr. První takty fanfár také vykazují téměř shodný melodický obrys s rakouskou císařskou hymnou, jejímž autorem byl Joseph Haydn (melodii později použil jako hlavní téma druhé věty svého smyčcového kvartetu op. 76 č. 3). Okamžik slavnostního zahájení výstavy popsal spisovatel Ignát Hořica následujícími slovy: „Osm minut po hodině desáté zazvučely s cimbuří hlavní brány lahodné a slavnostní zvuky fanfár, které vyvolávaly bouřlivou ozvěnu v ohromném davu obecenstva, jež naplňovalo prostranství před výstavou. Fanfáry složil mistr Dr. Ant. Dvořák zvláště za té příležitosti, a byly také jen při výstavních slavnostech prováděny šestnácti trubači a jedním tympanistou. Zvuky fanfár působily na obecenstvo dojmem nevýslovného jakéhosi dostiučinění a veleby, i stupňovaly nadšení lidu až k pohnutlivému zanícení.“