česky | English

moravian duets, op. 32 - text

I. Voda a pláč

Okolo hájička teče tam vodička,
napoj mně, panenko, mého konička.
Já ho nenapojím,
já se tuze bojím,
že jsem maličká.

Před našími okny roste tam oliva;
pověz mně, panenko, kdo k vám chodívá.
K nám žádný nechodí,
mne se každý bojí,
že jsem chudobná.

Před našími okny roste
z růže květ.
pověz mně, panenko,
proč tě mrzi svět?
Mne svět nic nemrzí,
mne srdenko bolí,
plakala bych hned.

 

 

II. Holub na javoře

Letěl holúbek na pole,
aby nazobal své vole.
Jak své volátko nazobal,
pod jaborečkem posedal.

Pod jaborečkem má milá
zelený šátek vyšívá.
Vyšívá na něm víneček,
že ju opustil syneček.

Vyšívá na něm z růže květ,
že ju opustil celý svět,
vyšívá na něm víneček,
že ju opustil syneček.
Vyšívá na něm z růže květ
že ju opustil celý svět.

 

 

III. Skromná

Krásná moja milá jako rozmarýna,
moja galanenka jako fialenka.
Nejsem rozmarýna, nejsem já fialka
ale sem galanka švarného šohajka.

 

 

IV. Prsten

Hraj, muziko, hraj,
z cicha na Dunaj,
budem sa ubírat na milého kraj.

A vy, formané, šírujte koně,
a vy, družbové, sedajte, sedajte na ně!

Ztratila jsem vínek,
můj zlatý prstýnek u mamičky mej.

U mej matery v truhle zamčený,
červeným jablúčkem
s milého srdečkem zapečacený.

Hraj, muziko, hraj,
z cicha na Dunaj.

 

 

V. Zelenaj se, zelenaj

Zelenaj se, zelenaj, zelená trávo v lesi.
Jak se já mám zelenať,
dy už sem na pokosi?
Zelenaj se, zelenaj, zelená trávo v háju!
Jak se já mám zelenať,
dy mě už dotínajú?
Zelenaj se, zelenaj, zelený tulipáne!
Jak se já mám zelenať, dy mně už listí vjadne?
Dyž ty mčhceš opustiť,
můj švarný galáne.
Podivaj se, má milá,
tam na tu suchú plánku;
jesli se rozzelená,
budeš mojú galankú.
Podivaj se, má milá,
tam na tu suchú plánku;
Podivaj sa, má milá,
tam na tu suchú plánku;
jesli se rozzelená,
budeš mojú galankú.
Podivaj sa, má milá,
tam na tu suchú jedlu;
jesli se rozzelená
teprem si tebe vezmu.
Už sem já se dívala,
ja, včera odpoledňa;
zatrápená ta jedla, dyž se nic nezelená.
Už sem se já dívala včera, ba i dneska;
ja, už se tam zeleňá,
ve vršku halúzka.

 

 

VI. Život vojenský

Pod hájičkem zelená sa oves,
něco ty mně, můj synečku, pověz!
Povím já tobě neco nového,
že pojedem do pola širého.

Co tam budeš, můj synečku jídať?
Chléb komisní vodičkú zapíjať.
Kde tam budeš, můj synečku, léhať?
V polu léhať, zbrojú sa přikrývať.
Pozdrav mi ju, kamaráde bratře,
ať ona o mne už věc neplače.

Pozdrav mi ju, aby neplakala,
aby na mne tři leta čekala.
Za tři leta, až já z vojny přidu,
potom si ju za ženičku vezmu.

 

 

VII. Zajatá

Žalo děvče, žalo trávu
nedaleko vinohradu.
Pán sa na ňu z okna dívá,
on si na ňu rukú kývá
"Šíruj, kočí, šíruj koně,
pojedeme v širé pole."
Širé pole projížďali,
až sa k děvčati dostali.
"Daj nám, děvče, daj nám záloh,
žes na panském trávu žalo!"
Dávala jim svú plachtičku,
pán ju pojal za ručičku.
"Už si, děvče, už si moje,
líbí sa mně líčko tvoje.
Tobě moje a mně tvoje,
líbijá sa nám oboje."

 

 

VIII. Neveta

Hájičku zelený, kdo ťa hájit bude?
Myslivca zabili, hajného nebude.
Hájičku zelený, už sem ťa dohájil,
galanečko moja, galanečko moja,
už sem k vám dochodil.
Hájičku zelený, kdo ťa hájit bude?
Galanečko moja, kdo k vám chodit bude?
Ešče sú hájíci, co mia hájívali;
ešče sú pacholci, co k nám chodívali.
Ešče sú hájíci, co mia hájít budú,
ešče sú pacholci, co k nám chodit budú.

 

 

 

IX. Šípek

Šlo děvče na travu
na lučku zelenu.
Němohlo ji nažát
pro rosu studenu.
Po lučce chodilo,
žalostně plakalo.
Nadešlo tam šípek,
na tym šipku kvitek.
Kvitku, milý kvitku,
já tebe utrhnu.

Nětrhaj mne v zimě,
moja krasa zhyně.
Nětrhaj mne v letě,
dy slunečko peče.
Nětrhaj mne v zimě,
moja krasa zhyně.
Utrhni mne z jara,
moja krasa stala.