česky | English

moravian duets, op. 29 - text

I. A já ti uplynu

A já ti uplynu preč po Dunajíčku!
A já chovám doma takovú udičku,
co na ní ulovím kdejakú rybičku.
A já se udělám divokým holubem,
a já budu lítat pod vysokým nebem.
A já chovám doma takové havrany,
co mně vychytajú kdejaké holuby!
A já se udělám tú velikú vranú,
a já ti uletím na uherskú stranu.
A já chovám doma takovútu kušu,
co ona vystřelí všechněm vranám dušu.
A já se udělám hvězdičkú na nebi,
a já budu lidem svítiti na zemi.
A sú u nás doma takoví hvězdáři,
co vypočítajú hvězdičky na nebi.
A ty přec budeš má,
lebo mi tě,
Pán Bů h dá!

 

II. Veleť, vtáčku

Veleť, vtáčku, veleť
přes te hore, dole,
Veleť, vtáčku, veleť
přes ten zábrdovské les,

Ach, kýž je mně možná,
ktomu věc podobná smým synečkem,
smým synečkem mluvit dnes!

A mně néní možná,
ani věc podobná,
a mně néní možná,
daleko sme vod sebe!

Ty můžeš mět hinó,
já také hiného,
zapomenem na sebe.

 

 

III. Dyby byla kosa nabróšená

Dyby byla kosa nabróšená,
dyby byla votava,
co by vona drobnó jetelinku,
co by vona šupala!

A šupaj šupaj drobná jetelinko,
co je mně po tobě,
má zlatá panenko,
co je mně po tobě,
dys ty se mně provdala!

 

 

IV. V dobrým sme se sešli

V dobrým sme se sešli,
v dobrým se rozejdem,
takeli, můj synečku, můj
na sebe zapomenem?
Já na tě zpomenu,
to nejednó v roce,
já na tě má panenko,
já na tě v každém kroce.

 

 

V. Slavíkovský polečko malý

Slavíkovský polečko malý,
nebudeme, synečku, svoji,
nebudeme, néní to možná,
ani nám to,
můj synečku, tvá mama nedá.
Co pak je nám po našé mamě,
naša mama, nama neviádne.
Jenom ty mě, má panenko, jenom ty měchcej.
Jenom ty mač na debró noe ručenky podej.