česky | English

king and collier, 2nd setting - libretto of the 2nd act

1. výstup

KRÁL:

Nechce spánek v oči vstoupit;
neklid v noc mne pudí ven.
Chata těsná, v srdci teskno,
vše to plaší blahý sen.
Zde volno tak a mně zdá se,
jak bych kouzlem včarován
v jiný blaženější svět
měl patřit ve tvář rajské kráse,
na niž mi nelze zapomnět...

2. výstup

LIDUŠKA:

Již se jasní! - Tichým krokem
vykradu se z domova;
ach, tam v dáli za potokem
čeká na mne slast nová!

KRÁL:

Aj, aj! Z domu na úsvitě
co ven pudí vnadné dítě?

LIDUŠKA:

Hle, tu jsem, milence čekám;
přijde dnes?
Při každém se zvuku lekám:
kdo to hles´?
Ach, to někde ve vůkolí
strom se hnul.
Tam si ve snu pták šveholí -
zas usnul.
Co, žežulko, ještě tají
tvůj se hlas?
Probouzí se den již v háji,
to tvůj čas!
Nežli bude slunce vstávat,
zakukej:
budu-li se letos vdávat,
zprávu dej!

KRÁL:

Za žežulku prozpěvuju,
ku ku ku.
Svatbu tobě přislibuju
v tom roku!

LIDUŠKA:

Ach, jak jsem polekána!

KRÁL:

Co tak časně zrána
ven tě pobádá?

LIDUŠKA:

Srdce mé postrádá
doma pokoje.

KRÁL:

Vřelé srdéčko
tady v ranním vzduchu chladíš?

LIDUŠKA:

Ó, slib, že mne neprozradíš!

KRÁL:

Slibuji!

LIDUŠKA:

Miluji!

KRÁL:

Sladké slovo, děvy krása
drahý obraz zašlých dnů,
lásky ráj mi připomíná,
jenž mi zašel v temném snu!

LIDUŠKA:

Tajemnství mé věrné lásky,
pane můj, rač zachovat;
o tom, že zde hocha čekám,
otci nesmíš zprávu dát.

KRÁL:

Neboj se nic a vše mi sděl!

LIDUŠKA:

Což tě tak jímá cizí žel?

KRÁL:

Snad bych přispěl ku pomoci.

LIDUŠKA:

Kéž se tak může stát!
Žehnala bych této noci
nastokrát!
Hoch upřímný mne miluje
drahnou dobu;
otec však jej zavrhuje
pro chudobu.

KRÁL:

Chci ti přispět ku pomoci.

LIDUŠKA:

Kéž se tak může stát!
Žehnala bych této noci
nastokrát!

3. výstup

JENÍK:

Což s cizincem v této době
potají zde rokuje?
Stěží ubráním se zlobě,
tak mne tedy zrazuje!

KRÁL:

Vystrojím ti svatbu pyšnou
odměnu však žádat smím...

LIDUŠKA:

Nežádáš-li věc jen hříšnou,
všecko ráda učiním.

KRÁL:

Dáš mi sladké políbení..

JENÍK:

Polibek teď splatí smrtí!

LIDUŠKA:

Hubička - ta hříchem není!

JENÍK:

Zlost má oba zrádce zdrtí!

KRÁL a LIDUŠKA:

Ha, kdo to?

JENÍK:

Tvé hanby mstitel!

LIDUŠKA:

K čemu svádí tebe hněv?

JENÍK:

Věrnosti tvé pokušitel
vycedí zde zrádnou krev!

LIDUŠKA:

Běda mně!

KRÁL:

Neboj se!

JENÍK:

Z cesty!
Braň se, bídný svůdníku,
jinam choď si pro nevěsty!

LIDUŠKA:

Křivě soudíš, Jeníku!

KRÁL:

Ha, to můj sbor!
Přichází včas,
by skončil spor.

JENÍK:

Duši svou spas!

KRÁL:

Statný hoch chce v rozechvění
krev dát za své děvy ctnost:
věru mám v něm zalíbení,
odměním tu rekovnost!

LIDUŠKA:

Ach, v jaké to podezření
vrhá mne tvá žárlivost,
nevinné jen políbení
obdržel náš vlídný host.

JENÍK:

Pro bídného spásy není,
musí zemřít zrádný host!
Zjevné jeho provinění,
zjevná tvoje nevěrnost!

4. výstup

UHLÍŘI:

Ejhle, jak v seči
nešetří paží,
pádnými meči
na sebe vráží.

UHLÍŘKY:

Jaký to křik
a řinkot zbraně!
Utiště ryk,
padněte na ně!

UHLÍŘI:

Mezi ně vkročme,
zbraň jim vytočme!

UHLÍŘKY:

Mezi ně vkročte,
zbraň jim vytočte!

5. výstup

MATĚJ:

Jaký ryk mne plaší z lože?

ANNA:

Zaslechla jsem potýkání!

MATĚJ:

Nač tasili jste nože?

ANNA:

Co vás v prudký boj pohání?

MATĚJ:

Zjevte, jak začal tento spor?

KRÁL:

Pro maličkost tasil na mne!

JENÍK:

Lidku zlíbal!

MATĚJ, ANNA, SBOR:

Ó, ten šibal!

KRÁL:

Slíbil jsem, že ku svolení
přemluvím vás,
by mohla s milým slavit
svatební kvas.
Lidka dobrá děkovala,
z vděčnosti mne zulíbala.

ANNA:

Tedy pro hubičku pouze
děláte ten křik?

MATĚJ:

Bláhový to zvyk!

JENÍK:

Hanebnou věc
spáchala přec!

6. výstup:

LOVCI:

Zde náš, hle, pán,
budiž vítán!
Jaké to štěstí
nám bylo dáno;
pána nalézti
nám bylo přáno.

JINDŘICH:

Račiž pane, prominouti
sluhů svojich nedbalost.

KRÁL:

Ta příhoda mne nermoutí,
jsi zde každé viny prost.
Ale ticho, nemá zvědět
nikdo tu, co jsem.
Zachovej se podle toho!

Svůj dík vřelý tobě vzdávám
za lásku tvou hostinnou;
loučím se a rozžehnávám
s vaší tichou dědinou.

MATĚJ, ANNA, LIDUŠKA, SBOR:

Zachovají tvou památku
věčně tvoji přátelé.

KRÁL:

A to přijmi za oplátku
za nemilé svízele.

LIDUŠKA:

Dík za vzácný dar!

JENÍK:

Lásky mé to zmar!

MATĚJ:

Což se více neshledáme?

KRÁL:

Chceš-li tomu, poznově
v Praze se zas uhlídáme.

MATĚJ:

Navštívím tě v domově.

KRÁL:

Na posvícení čekám vás!

MATĚJ:

Avšak pověz, jak tě najdem zas?

KRÁL:

Na Matěje v bráně ptej se,
poví tobě o mně stráž.

MATĚJ:

Přijdu najito, nestarej se,
k posvícení mne tam máš!

KRÁL:

Zdrávi buďte, na shledání!
Zármutek mne ovládá,
nerad jen se strojím k pouti,
družina však pobádá.
Kéž mne v mysli zachováte,
drazí, ještě mnohý čas;
v dáli přítel častokráte
vzpomene si rád na vás.

JINDŘICH:

Panstvo chystá uvítání,
vstříc ti jásá lidu hlas;
vzhůru, pane, bez meškání,
k pochodu je právě čas!

LOVCI:

Dívčích zraků vroucí plání
k těmto místům poutá nás.
Škoda, že hned bez meškání
na pochod se dáme zas!

MATĚJ, ANNA, LIDUŠKA, UHLÍŘI, UHLÍŘKY:

Zdráv buď, pane, na shledání!
Časem vzpomeň si na nás;
že si s námi v radování
zažil blažený ten čas!

JENÍK:

Hle, jak Lidka hlavu sklání,
s želem hledí k němu zas;
však tě najdu, nepříteli,
věř mi, sledáme se včas!

LOVCI:

Nedbejte žalostných hlasů,
k předu nás cesta vede;
nezdrží veselou chasu
panenky tváře bledé.
Hojný vína tok,
světem smělý krok
nás k vítězství vede!
Halo! Halo!

7. výstup

MATĚJ:

Aj, ponech ty vzdechy ženám,
přišel plesu nyní čas.

ANNA:

Co vás rmoutí, již znamenám:
k věčné lásce spojím vás.

JENÍK:

Ó ne! Ó ne!

LIDUŠKA:

Ach, Jeníku!

MATĚJ a ANNA:

Proč se takto vzpouzí?

LIDUŠKA:

Nyní pro domnění liché
zlost tvá se probouzí.

JENÍK:

Věrnosti jsi výhost dala,
přetěžce jsi hřešila;
do světa jsi mne vyhnala:
přísahu jsi zrušila!

LIDUŠKA:

Ach!

SBOR:

Zlá to žárlivost!

MATĚJ a ANNA:

Již těch svárů dost!

JENÍK:

Nezůstanu s vámi,
na vojnu se dám;
zde mne všecko mámí,
kam se podívám.
Pro hocha se sluší,
by na vojnu šel;
války hlas přehluší
každý krutý žel.
Nad mnou až zavíří
boje vichřice,
smrt mne s tebou smíří,
zrádná dívčice!

8. výstup

LIDUŠKA:

Neodcházej od své milé,
ponech stranou planý klam;
připomeň si blaha chvíle
vždy tě věrně v lásce mám!

JENÍK:

Na svém stojím zarputile.
vašim prosbám odolám.
Zlá je nevěra mé milé:
proto na vojnu se dám.

KRÁL a JINDŘICH:

V lese proudí žití čilé,
přírody zde svatý chrám:
volnosti vy kraje milé,
kdy vás opět uhlídám?

LOVCI:

Kdo chceš užít každé chvíle,
zbraně chop se chutě sám;
dojde lovec svého cíle,
les jej zove k novým hrám.

MATĚJ, ANNA, UHLÍŘI, UHLÍŘKY:

Neodcházej od své milé,
ponech stranou planý klam;
nenadálá strasti chvíle
v blaho vyjasní se vám.

► 3rd act