česky | English

hymn "the heirs of the white mountain" - text 

Jak pramen, jenž zpod olše krok svůj máčí,
tys, matko, zrozena k věčnému pláči:
tvá slza kropí břehy v stínu spící
a ty tam bdíš co vrba truchlolící.
 
Tvá hlava těžká, srdce žalem puká,
jsouť v posměch lúze úžasná tvá muka,
a rány tvé jak stlané na staletí -
však znej se matkou, nás co svoje děti!
 
Tvou hlavu na svá ňadra položíme,
o její tíž se v srdci podělíme,
a ve svou lásku, v duše oddech měkký
tě zavinem jak klenot v zlata vděky.
 
I v říze těsné, pod chudičkým krovem
lze duši okřát přívětivým slovem,
lze dozrát k času, až zas rykne v slávu -
ó, svěř nám v úkoj posvátnou svou hlavu!
 
Již kleňme z srdcí živou matce střechu,
již stůjme k ní do posledního dechu;
kdy její vše až v kapku krve rudé -
to drahé srdce nebude víc chudé!
 
Co bez ní vše ta sláva světa šírá,
kdy její ruka svět jen otevírá!
Milujme ji, byť sup nám srdce kloval,
jak ještě žádný národ nemiloval.
 
Poklekněm k ní u zbožném zanícení,
pozvedněm ruku u bratrském chvění,
a nechť nám cesta slavná, třebať krátká -
jeť jedna vlast, jeť jediná jen matka!
As springs anoint the ground beneath the alder
so Mother, thou must bend ever a-weeping:
thy teardrops flow on banks in shadow sleeping,
a mournful vigil like a willow keeping.
 
Thy head is heavy, and thy heart is broken,
thou suffrest sorely, yet the rabble mocks thee,
thy painful wounds through centuries engraven!
O thou, our Mother, recognise thy children!
 
Thy head shall find repose from ills so cruel,
to share its weight our hearts to thee we proffer
with deepest love this haven we would offer,
embracing thee as gold that clasps a jewel.
 
E'en in hovel, in a shabby garment,
kind words of comfort heal the soul that's weary;
the time is coming when it will call loudly:
"O Mother, let us shelter thy head so scared".
 
Let's make our hearts our mother's living shelter,
by her we'll stand, till death will take us from her;
when she has all and of our blood a trifle,
then that dear heart knows poverty no longer!
 
What use this glorious world if she is wanting,
for she alone its treasure is unlocking!
We'd love her still, should vultures swoop to tear us,
as nation never loved its country before!
 
Kneel, brothers all, with ardour sing ye her praise,
raise hands that tremble, loyally salute her,
and may we know her glory, even briefly!
There is but one land, there is but one mother!