česky | English

evening songs - text 

Ty hvězdičky tam na nebi

Ty hvězdičky tam na nebi,
to veliké jsou světy;
a já bych jenom věděl rád,
jaké tam tvory vsety.

Zda také někdo odtamtud
se k nám sem dolů dívá,
a jestli tam, jako zde já,
o lásce písně zpívá.

 

 

Mně zdálo se

Mně zdálo se, žes umřela;
slyšel jsem zvonit hrany,
a pláče bylo, kvílení
a nářku na vše strany.

Tak divně Ti tam ustlali!
Na hrob Ti kámen dali
a abych na něj napsal verš
mne vlídně požádali.

Ó lidé, lidé z kamene,
zde srdce mé si mějte,
a co jsem ještě nezpíval,
to do kamene vrejte.

Mé lásce jste nevěřili
a zhrdli mými slovy,
když bude kámen mluvit k vám,
snad vám to lépe poví.

 

 

Já jsem ten rytíř

Já jsem ten rytíř z pohádky,
jenž hrdě vyjel do světa,
abych tu pannu uviděl,
jež jako růže vykvétá.

O ní šla věst: kdo spatří ji,
ten s kletbou prý to odnese,
buď že se v kámen promění,
buď že mu srdce vyrve se.

I myslil jsem si u sebe:
Snad přec jen někdo vyjmutý!
A vyjel jsem a za ten hřích
teď v zpěváka jsem zakletý.

 

 

Když bůh byl nejvíc rozkochán

Když bůh byl nejvíc rozkochán,
tu lidské srdce stvořil,
a pak na věčnou památku
v ně svoji lásku vložil.

A když pak na něm utkvělo
to oko jeho věstí,
radostí až se rozplakal,
když viděl vše to štěstí.

Leč při tom pláči do srdce
se jedna slza vkradla,
jako ta rosa v kalíšek,
a na samé dno padla.

A proto láska velký bol,
leč bol tak sladký, milý,
že škoda srdcí nastokrát,
jež bol ten necítily.

A proto láska štěstí půl
a polovic je muka,
leč když se slza rozvlní,
tu leckdy srdce puká.

 

 

Umlklo stromů šumění

Umlko stromů šumění
a lístek sotva dýše,
a ptáček dřímá krásný sen
tak tichounce, tak tiše.

Na nebi vzešlo mnoho hvězd
a kolem je tak volno,
jenom v ňadrech teskno tak
a u srdce tak bolno.

Ve kvítků pěkný kalíšek
se bílá rosa skládá,
můj bože, a ta rosa též
se v moje oči vkrádá.

 

 

Přilítlo jaro z daleka

Přilítlo jaro z daleka
a všude plno touhy,
vše tlačilo se k slunci ven,
že snilo sen tak dlouhý.

Vylítly z hnízda pěnkavy
a drobné děti z chýše,
a pestré kvítí na lukách
přesladkou vůni dýše.

Z větví se lístek tlačí ven
a ptáčkům z hrdla hlásky,
a v ňadrech v srdci mlaďounkém
tam klíčí poupě lásky.

 

 

Když jsem se díval do nebe

Když jsem se díval do nebe
skrz ty hvězdičky zlatý,
mně zdálo se, žes světice
a já že anděl svatý.

Tu vzal jsem harfu do ruky
a písně Tobě zpíval,
že písně svatých umlkly
a každý k nám se díval.

Ba sám Bůh Otec na chvíli
v svých tvůrčích plánech stanul,
a zdá se mi, že po tváři
mu slzný démant kanul.

 

 

Vy malí, drobní ptáčkové

Vy malí, drobní ptáčkové,
vy zpěvosniví spáči,
zda vzpomene si který z vás,
že já umírám v pláči?

Měsíčku, postuj na nebi,
bych potěšil se v tobě;
mé lásky žár je vychladlý,
my hodíme se k sobě.

Poslední plamen usíná,
mně zbývají jen slova:
a přec bych vše zas rozdmýchal,
bych nest'astným byl znova.

 

 

Jsem jako lípa košatá

Jsem jako lípa košatá,
když oděje se k svátku:
ty krásná růže májová,
pojd' sem, do mého chládku.

Zde vůní dýše každý list,
zde bzučí včelek roje,
večer sem letí ptáčkové,
to myšlénky jsou moje.

Ty odletují daleko,
jak od domova děti:
však Ty-li ke mně zasedneš,
již více neodletí.

 

 

Vy všichni, kdo jste stísněni

Vy všichni, kdo jste stísněni,
již pojd'te, pojd'te ke mně,
zde složte s beder útrap tíž
a zapomeňte jemně.

Já lásky říš zde založil,
kde druh se k druhu vine,
a vše, co má kdo na srdci,
to v pěkných písních plyne.

Zde nezná soka závistník,
zde řeč jak píseň sladká,
zde lev je krotký beránek
a dravci holoubátka.

Zde léky všechněm útrapám,
zde srdce věčně mladne,
zde neopadá růže květ,
a nepřátelství žádné.

 

 

Ten ptáček, ten se nazpívá

Ten ptáček, ten se nazpívá,
jak by byl píseň živá;
ba kdo v svém srdci lásku má,
nedivte se, že zpívá!

A ptáček ten tak od srdce
a k srdci mluvit umí,
že div by člověk neplakal,
když srdcem porozumí.

Ba často mně to připadá,
že jsem mu druhem v lkání,
neb i ty moje písně jsou
jen jemné naříkání.

 

 

Tak jak ten měsíc

Tak jak ten měsíc v nebes báň,
tak láska v srdce vchází,
a tajný bol a tichý žal
se divně v písni sbratří.

Leč mnohá též se bouře zlá
v ubohém srdci shlukne,
a než ji v písni vysloví,
jak mnohé srdce pukne.