česky | English

cypresses - text

  translation: David Beveridge

I. Vy vroucí písně spějte

Vy vroucí písně spějte
tou nocí v mživou dál,
všem pozdravení dejte,
jež tiží tichý žal.

Tam spějte přes padoly,
kde moje milka dlí
a rcete co mne bolí
a proč letíte k ní

A zapláče-li s vámi,
povězte mi to zas,
jinak at' dolinami
zavane vítr vás.

I. You ardent songs, go forth through the night

You ardent songs, go forth
through the night into the misty space;
give greetings to all
who are burdened by silent woe!

Go thither across the dales
where my beloved woman dwells,
and tell her what pains me,
and why you fly to her!

And if she weeps with you,
bring me back those tidings;
otherwise may the wind
blow you about the valleys!

II. V té sladké moci očí tvých

V té sladké moci očí tvých
jak rád, jak rád bych zahynul,
kdyby mě k životu jen smích
rtů krásných nekynul.

Však tu smrt sladkou zvolím hned
s tou láskou, s tou láskou ve hrdí:
když mě jen ten tvůj smavý ret
k životu probudí.

II. In that sweet power of your eyes

In that sweet power of your eyes
how gladly would I die,
if only the laughter of lovely
lips did not beckon me to life.

But I'll choose that sweet death at once
with that love in my breast,
if only those smiling lips of yours
will awaken me to life.

III. V tak mnohém srdci mrtvo jest

V tak mnohém srdci mrtvo jest,
jak v temné pustině,
v něm na žalost a na bolest,
ba, místa jedině.

Tu klamy lásky horoucí
v to srdce vstupuje,
a srdce žalem prahnoucí,
to mní, že miluje.

A v tomto sladkém domnění
se ještě jednou v ráj
to srdce mrtvé promění
a zpívá, zpívá, starou báj!

III. So many a heart is as though dead

So many a heart is as though dead,
as in a dark wasteland;
yea, only for grief and for pain
does it have room.

Then delusions of burning love
enter into that heart,
and the heart, yearning in misery,
believes that it loves.

And in this sweet belief
the dead heart once again
transforms itself into a paradise
and sings the old tale!

IV. Ó, duše drahá, jedinká

Ó, duše drahá, jedinká,
jež v srdci žiješ dosud:
má oblétá tě myšlenka,
ač nás dělí zlý osud.

Ó, kéž jsem zpěvnou labutí,
já zaletěl bych k tobě;
a v posledním bych vzdechnutí
ti vypěl srdce v mdlobě.

IV. Oh dear soul, the only one

Oh dear soul, the only one
that still lives in my heart:
my thought hovers about you,
though evil fate separates us.

Oh, were I a singing swan,
I'd fly to you
and in my final sighing would
sing out my heart to you, swooning.

V. Ó byl to krásný, zlatý sen

Ó byl to krásný, zlatý sen,
jejž spolu jsme tam snili!
Ach, škoda, že tak krátký jen,
byl sen ten přespanilý.

Tak sladká touha v bytosti
se celé uhostila
a při loučení žalosti
se slza dostavila.

A často chodím na horu
a za tebou se dívám,
však po dalekém obzoru
jen žal svůj rozesílám!

V. Oh, it was a lovely, golden dream

Oh, it was a lovely, golden dream
that we dreamed there together!
What a shame, that gracious dream
was only so short!

Such sweet longing took root
in my whole being,
until upon parting
a tear of woe arrived.

And often I go up the mountain
and look for you,
but all along the far horizon
only my woe do I sow.

VI. Já vím, že v sladké naději

Já vím, že v sladké naději
tě smím přec milovat;
a že chceš tím horoucněji
mou lásku pěstovat.

A přec, když nazřím očí tvých
v tu přerozkošnou noc
a zvím jak nebe lásky z nich
na mne snáší moc:

Tu moje oko slzamí,
tu náhle se obstírá,
neb v štěstí naše za námi
zlý osud pozírá!

VI. I know that in sweet hope

I know that in sweet hope
I may love you after all,
and that you want to nurture
my love all the more fervently.

And still, when I look into your eyes,
into that blissful night,
and learn how love’s heaven
brings down its power from them upon me,

then my eye suddenly
clouds with tears,
for in our happiness, behind us
evil fate is watching!

VII. Ó, sladká růže spanilá

Ó, sladká růže spanilá,
jak jara zjevy ranní,
tys bol mi sladký vkouzlila
v mé celé žití, ždání.

ta všecka tvoje spanilost
se v hrud mi zakotvila,
že jsem se dal ti na milost,
bys rány vyhojila.

A ty v své lásce horoucí
mě jak svůj sen objala jsi
a v moje srdce práhnoucí
trn nový vrazila jsi.

VII. Oh golden rose, fair

Oh golden rose, fair,
like morning visions of spring,
you conjured up sweet pain
into my whole life and yearning.

All that graciousness of yours
so anchored in my breast
that I placed myself at your mercy,
for you to heal my wounds.

And you in your fervent love
embraced me like a sphinx,
and into my pining heart
thrust a new thorn.

VIII. Ó, naší lásce nekvete

Ó, naší lásce nekvete
to vytoužené štěstí.
A kdyby kvetlo, a kdyby kvetlo, nebude
dlouho, dlouho kvésti.

Proč by se slza v ohnivé
polibky vekrádala?
Proč by mne v plné lásce své
ouzkostně objímala?

O, trpké je to loučení,
kde naděj nezakyne:
tu srdce cítí ve chvění,
že brzo, ach, brzo bídně zhyne.

VIII. Oh, that longed-for happiness does not bloom for our love

Oh, that longed-for happiness
does not bloom for our love;
and if it would bloom, in this world
it would not bloom for long.

Why would a tear
steal into fiery kisses?
Why would you embrace me
in your full love with anxiety?

Oh, bitter is that parting
where hope does not beckon:
the heart then feels, trembling,
that soon in misery it will die.

IX. Kol domu se ted' potácím

Kol domu se ted' potácím,
kdes bydlívala dříve,
a z lásky rány krvácím,
lásky sladké, lživé!

A smutným okem nazírám,
zdaž ke mně vedeš kroku:
a vstříc ti náruč otvírám,
však slzu cítím v oku!

Ó, kde jsi, drahá, kde jsi dnes,
což nepřijdeš mi vstříce?
což nemám v srdci slast a ples,
tě uzřít nikdy více?
 

IX. Around the house now I stagger

Around the house now I stagger
where you used to live,
and from the wound of love I bleed,
of that love sweet, deceitful!

And with a sad eye I watch
whether you step toward me:
and toward you my arms I open,
but a tear I feel in my eye!

Oh where are you, dear one, where are you today?
Won’t you come toward me?
Am I not, with delight and joy in my heart,
to behold you ever again?

X. Mě často týrá pochyba

Mě často týrá pochyba
zdaž láska tvá je stálá
a zas mě naděj kolíbá,
žes věrně milovala.

A znova doufám v lásku tvou
a vroucně tisknu tebe,
tvé vzdechy k sladké vírě zvou
a k blahu očí nebe.

Tu hlavu skloním, srdce mé
zní tajemnými hlasy,
my sotva štastni budeme
a rozvedou nás časy.

X. Doubt often torments me

Doubt often torments me,
whether your love is constant;
and again the hope cradles me
that you have loved faithfully.

And anew I hope in your love
and more warmly embrace you;
your sighs entice me to sweet faith
and the heaven of your eyes to bliss.

Then my head I bend, my heart
resounds with mysterious voices:
we shall scarcely be happy,
and time will part us!

XI. Mé srdce často v bolesti

Mé srdce často v bolesti
se teskně zadumá,
ó, že ta láska trnů
a bolestí tolik má.

Ta láska přejde jako sen,
tak krásná, spanilá
a za kratinko upne jen
se na ní mohyla.

A na mohylu kámen dán,
nad nímž tam lípa bdí
a na kameni nápis psán:
zde puklé srdce spí!

XI. My heart often broods in pain

My heart often broods in pain,
gloomily:
'Oh, that this love has so much pain
and so many thorns?

This love passes like a dream,
so beautiful, gracious,
and in but a moment
the grave mound will bury it!

And on the grave a stone placed,
above which a linden keeps watch.
And on the stone the inscription written:
Here a broken heart sleeps!'

XII. Zde hledím na ten drahý list

Zde hledím na ten drahý list
ve knížce uložený
a tvého srdce chci zas číst
ty sladké polozvěny.

Tu milým slovem povídáš,
že věčně budeš mojí
a že mě zase uhlídáš,
že nic nás nerozdvojí.

A my se opět viděli,
já poznal světa změny,
mně nezbyl, leč list zpuchřelý
ve knížce uložený.

XII. Here I look upon this dear letter

Here I look upon this dear letter
placed in a little book,
and I want to read again
those sweet half-echoes of your heart.

With a dear word you say
that you’ll be mine forever,
and that you'll see me again,
that nothing will part us!

And we saw each other again, and
I recognized the changes of the world:
all that remained for me is the crumbling letter
placed in a little book.

XIII. Na horách ticho

Na horách ticho a v údolí ticho,
přiroda dříma sladký sen
a vzduchem táhne tajemné váni,
ke kmenu v lese šepce kmen.

A lesy šumí v modravou dáli,
když dechne vání na lupen,
šumí a šumí dále a dál,
s šuměním táhne tak mnohý sen!

XIII. On the mountains quiet

On the mountains quiet and in the valley quiet:
nature dozes with a sweet dream.
And through the air floats a mysterious breeze;
in the forest the tree trunks whisper to each other.

And the forests murmur into the bluish space,
when breathes a breeze upon a leaf,
murmur and murmur on and on;
with the murmuring comes so many a dream!
 

XIV. Zde v lese u potoka

Zde v lese u potoka já
stojím sám a sám;
a ve potoka vlny
v myšlenkách pozírám.

Tu vidím starý kámen,
nad nímž se vlny dmou;
ten kámen stoupá a pad
bez klidu pod vlnou.

A proud se oň opírá,
až kámen zvrhne se.
kdy vlna života mne ze světa
odnese, kdy, ach, vlna života mne odnese?

XIV. Here in the forest by a brook

Here in the forest by a brook
I stand alone, all alone,
and into the brook’s waves
in thoughts I gaze.

Then I see an old stone,
over which the waves rage;
that stone rises and falls
without rest under a wave.

And the current presses on it
until the stone overturns.
When will the wave of life
carry me away from the world?

XV. Mou celou duší zádumně

Mou celou duší zádumně
bolestné dchnutí táhne
a když i radost v srdci vře,
hned žalů mráz v ně sáhne.

A vše, co drahé,
odpadlo od mého srdce stromu,
jen tys' mi zůstal, národe,
a tvoje strasti k tomu.

Tvým celým dlouhým životem
se táhne utrpení,
ve věčném bojí zoufalém
tvé osudy se mění.

Já k tobě přilnul, nad tebe
mi dražšího nic není,
vždyt oba velkou žertvou jsme
věčného ujařmení.

XV. Pensively through my whole soul

Pensively through my whole soul
the aching mood penetrates,
and even when joy gushes up in my heart,
at once the chill of woes steps in.

And everything that’s dear has fallen,
yea, from my heart's tree;
all I have left is you, nation,
and your hardships as well.

Through your whole long life
stretches suffering;
in eternal, desperate struggle
your fates fluctuate.

I have clung to you;
nothing is dearer to me than you –
after all, we are both a great sacrifice
of eternal subjugation!

XVI. Tam stojí stará skála

Tam stojí stará skála
u vchodu údolí,
tak opuštěná, pustá,
až srdce zabolí.

K té staré skálé
často zabloudí noha má,
já vzhůru k ní pozírám
vlhkýma zrakama

a u té tvrdé skály
já dlouhé chvíle dlím
a všecky své bolesti
tu v srdci pouspím.

Až umru, v tu skálu
uložte tělo mé,
tam na věčnost se uspí
to všecko hoře mé.
 

XVI. There stands an old crag

There stands an old crag
at the entrance to the valley,
so deserted, desolate,
that the heart aches.

To that old crag
my steps often wander;
I gaze up at it
with moist eyes.

And by that hard crag
I tarry long,
and all the pains
in my heart I numb there.

When I die, in this crag
lay my body;
there will be numbed forever
all that sorrow of mine!

XVII. Nad krajem vévodí lehký spánek

Nad krajem vévodí lehký spánek
jasná se rozpjala májová noc;
nesmělý krade se do listí vánek,
s nebes se schýlila míru moc.

Zadřímlo kvítí, potokem šumá
tišeji nápěvů tajemných sbor.
příroda v rozkoši blaženě dumá,
neklidných živlů všad utichl vzpor.

Hvězdy se sešly co naděje světla,
země se mění na nebeský kruh.
mým srdcem, v němž-to kdys blaženost kvetla,
mým srdcem táhne jen bolesti ruch!

XVII. Over the countryside reigns a light sleep

Over the countryside reigns a light sleep;
clear has stretched out the May night.
A shy breeze steals into the leaves;
from heaven has bent down the realm of peace.

The flowers have dozed; in the brook murmurs
more quietly the chorus of mysterious songs.
Nature, in delight, blissfully meditates;
everywhere the squabble of restless elements has fallen silent.

The stars have come together like lights of hope;
earth is changing into a celestial sphere.
Through my heart, in which once bliss bloomed,
through my heart spreads only the turmoil of pains!

XVIII. Ty se ptáš, proč moje zpěvy

Ty se ptáš, proč moje zpěvy
bouří zvukem zoufalým,
proč tak teskně, proč tak divě,
jako řeka ouskalím.

Neptej se, družko milá,
upřímnou tou řečí svou,
nesmím ti to pověděti,
jaké trýzně srdce rvou.

Ani lásky, ani slávy
věnce dávno strhané,
ani říší pranebeských
krásy časem zmítané,

Ani štěstí uvadlého
porozpukané skaliny,
ani cizí vůkol zjevy
a ty světa pustiny.

Ani vztek a rozruch vášní
v neukojném bouření
nebudí těch mojich zpěvů
divoteskné proudění.

Avšak jeden bol tak mocný,
že duch můj jím zvrácen jest,
uzírá mi žití kořen,
že nemůže bujně kvést.

A ten bol, jenž bez ustání
vrývá v srdce velkou strast,
jenž ty divé písné bucí,
ten bol mocný je má vlast.

XVIII. You ask why my songs

You ask why my songs
rage with a sound despairing?
Why so mournfully, why so wildly,
like a river over rocks?

Don’t ask me, dear companion,
with that sincere speech of yours;
I dare not tell you
what torments rend my heart.

Neither love’s nor glory’s
garlands long torn down,
nor celestial empires’
beauties tossed about by time;

neither the mouldy ruins
of faded happiness,
nor strange apparitions all about,
nor the world’s wastelands;

nor is it the rage and agitation of passions
in ceaseless storming
that awaken the wild, dark torrent of these
songs of mine;

 but one pain, so powerful
that it ruins my spirit,
consumes my life’s root,
that it cannot flourish and bloom!

 And that pain, which incessantly
etches great distress into my heart,
which provokes these wild songs:
that powerful pain is my homeland.