eklogy
| OPUSOVÉ ČÍSLO | 56 |
| ČÍSLO V BURGHAUSEROVĚ KATALOGU | 103 |
| DATUM VZNIKU | 24. ledna - 7. února 1880 |
| DATUM A MÍSTO PREMIÉRY | ? |
| INTERPRET PREMIÉRY | ? |
| 1. VYDÁNÍ | Hudební matice Umělecké besedy, 1921, Praha |
| ČÁSTI / VĚTY | 1. Allegro non tanto (Quasi polka) 2. Quasi allegretto 3. Moderato 4. Allegretto |
| DURATA | cca 16 min. |
| „Ekloga“ je původně literární termín, kterým byly označovány kratší básně s venkovskými pastýřskými náměty. Na počátku 19. století přenesl významný český hudební skladatel a klavírní pedagog Václav Jan Tomášek tento pojem také do oblasti hudby. V Tomáškově pojetí byla ekloga technicky nenáročnou krátkou klavírní skladbou pastorálního charakteru se symetrickou formou A-B-A. Tento model v zásadě přijal i Dvořák, když se na počátku roku 1880 rozhodl pro kompozici nového klavírního cyklu. Zpočátku byl tímto nápadem silně zaujat a svého nakladete Simrocka informoval, že se právě zabývá „žánrem, který je v Německu snad dosud málo nebo vůbec známý. Mnoho si od toho slibuji“. S výsledkem ale nakonec zřejmě nebyl příliš spokojen, protože Eklogy k vydání neposkytl a jejich opusové číslo použil pro jiné dílo. Jejich hudební materiál později zužitkoval v několika jiných skladbách, mj. ve Slovanském tanci č. 1 z op. 72. Eklogy vyšly tiskem až po skladatelově smrti, roku 1921 v revizi Josefa Suka. |