dimitrij - libreto iv. dějství
(definitivní podoba libreta po revizi 1883)
1. výstup
XENIE:
Zdálo se mi, že smrt bledá
sáhla na mne pravicí...
Proč mé žití nezničila?
V duši mé jen zahubila
poupě lásky blažící;
s ním bych ráda skonala
a žal svůj já přečkala,
běda, běda!
Klamal mne - on bídným jest!
Ach, ten žal je nejtíž snést!
Divý bol a hněvu plání,
přitom sladké vzpomínání
víří duší lkající
a skutečnost děsící
ničí silou závratnou,
bez míry jsem nešťastnou,
běda, běda!
Svadla láska, běda, běda!
Cítit se i bojím přáti,
bojím se i mysleti,
chtěla bych jen vymazati,
co v mé psáno paměti
upomínkou plamennou,
Bůh se smiluj nade mnou,
běda, běda!
2. výstup
DIMITRIJ:
Xenie!
XENIE:
Ó Bože, toť on!
DIMITRIJ:
Neodvracej tváře milené,
slyš mne, Xenie - či zoufat mám?
XENIE:
Odejdi, tě v nenávisti mám!
DIMITRIJ:
V duši tvé jen hněv? Zda pravdu díš?
A má velká muka nevidíš?
XENIE:
Zda je vidím?
Bože, při mně stůj!
Vidím jen tvůj hřích a podvod tvůj!
DIMITRIJ:
Jen můj hřích? A zda jej dobře znáš?
Proč tak krutá slova pro mne máš?
Slyš mne dřív - toť právo nešťastného!
Však já vím, že v skrytu srdce svého
bohatý zdroj lásky ukrýváš,
Xenie, vždyť duši tvoji znám!
XENIE:
Bože můj, jak odolati mám?
DIMITRIJ:
Hřešil jsem - já v lásky snění
chvíli šťastným býti chtěl
a v tom sladkém opojení
na celý svět zapomněl!
Zda je hříchem láskou pláti?
Větší hřích já v mysli mám:
lásky tvé já chtěl se vzdáti,
s jakou mukou, ví Bůh sám!
K podvodnici pouta kletá
zrušit musím stůj co stůj,
před Bohem i tváří světa,
Xenie - chci býti tvůj!
Mne tvůj hněv ni světa hrozby
od tvých nohou nepohnou,
zde chci ždát, až moje prosby
navrátí mi lásku tvou,
až tvé oko v lásky plání
v duši ponoří se mou,
až mi v sladkém zašeptání
vyznáš se - jsem věčně tvou!
Mluv, chceš býti mou?
XENIE:
Jsem věčně tvou!
DIMITRIJ:
Ó, opakuj: jsem věčně tvou!
XENIE:
Jsem věčně tvou!
DIMITRIJ a XENIE:
Ó Xenie (Dimitře), má touho!
Zda bdím či sním
a věřit smím,
že věčně mou (mým) jsi teď?
Ó nech mne ptát se (ptej se, ptej se) dlouho,
chci slyšet (šeptat) znova
ta sladká slova,
tvé (své) lásky odpověď!
Když zírám v oko tvoje,
tu v blaha moři,
můj duch se noří,
ó, nech mne zírat!
Nechť zmírá duše moje
v tom moři blaha,
ó věčně (duše) drahá,
tak nech mne zmírat!
XENIE:
Běda mi! Já - ve tvém objetí!
Opusť mne!
DIMITRIJ:
Ó nikdy!
XENIE:
Pro Boha!
Opusť mne!
DIMITRIJ:
Xenie!
XENIE:
Již mne stíhá vaše prokletí,
otče, matko, ó já nebohá!
DIMITRIJ:
Xenie!
XENIE:
Odejdi, jsi zhoubce náš!
DIMITRIJ:
Odejít, když ty mne v lásce máš?
XENIE:
Otcův duch mi hrozí pro můj hřích,
nikdy, nikdy nebudeme svoji!
DIMITRIJ:
Jsi již mou, již právo k tobě mám...
XENIE:
Mrtvých stíny mezi námi stojí...
DIMITRIJ:
Mrtvých stínů já se nelekám!
XENIE:
Na Marinu pomni, slyš mé prosby!
DIMITRIJ:
Čím mně Marina? Čím její hrozby?
3. výstup
DIMITRIJ:
Pohrdám jí - rozvést se s ní dám,
patriarcha ohlásí to lidu.
Spěchám k němu, se svou mátí přijdu,
v Kreml carský chci tě uvésti,
naučím tě věřit ve štěstí,
budeš mou, Xenie, věčně mou!
MARINA:
Jest zde! Je s ní! Ó, šeptal mi to cit!
Co praví? Chce rozvod?
Ta zrada! Ten podvod!
Mne zavrhnout, mne potupit,
ne, přísahám Bůh, tak nesmí být!
XENIE:
Bože můj - on věří ve štěstí,
v zracený ráj, v lásku zmařenou...
ó Dimitře, můj Dimitře!
DIMITRIJ:
Na shledanou!
XENIE:
Sbohem, můj Dimitře!
DIMITRIJ:
Přijdu pro nevěstu svou!
MARINA:
To splatíš mi! Já - dcera Mníškova -
se vrhla v prach, žebrala bláhová
o lásku tvou! Je to tvá odpověď?
Však dám ti svou! Jis viděl naposled!
XENIE:
Svou nevěstu...zda slyšíš, otče můj?
Já nesmím...nemohu. Mně síly dej!
Pryč odtud, pryč! Již nechci spatřit jej.
Můj miláčku - sbohem naposled!
4. výstup
MARINA:
Neujdeš, bídnice!
XENIE:
Marina!
MARINA:
Ó ano, Marina!
XENIE:
Tys hrozná...
MARINA:
Já hrozná v očích tvých?
Ó, jen se chvěj!
Jsem anděl pomsty - za tvůj hřích!
XENIE:
Můj hřích?
Ó ne, jsem nevinna.
MARINA:
Tys nevinna! - Mně troufáš si to říct?
XENIE:
Jsem nevinna!
MARINA:
S tak drzým čelem,
s nestoudnou tou lící
mně vyznáváš svou lásku rouhavou,
či zapřít chceš?
XENIE:
Ó ne, já přiznávám,
že v lásce jsem jej měla -
dosud mám ...
MARINA:
To splatíš krví svou!
XENIE:
Je ruka páně nade mnou,
Marino!
MARINA:
Ó, mrazí pohled její...
XENIE:
O život, myslíš, že se chvěji?
Ó, já ho neznala, když lásky cit
v mém osiřelém srdci vzplál,
tu přišlo poznání, ó hrozný žal!
Nemohu bez něj, pro něj nechci žít.
MARINA:
Tys v lásce měla - neznala jsi jej?
XENIE:
Já prchám před ním, ochrany mi přej!
MARINA:
Ty prcháš před ním?
Věřím slovům tvým!
Jdi, Xenie, jdi, já ti odpouštím.
XENIE:
Mám touhu jedinou - po klidu v hrobě.
Dáš-li mi smrt, já žehnat budu tobě!
MARINA:
Jen on je vinen, oklamal nás obě!
POLÁCI:
Ó cařice! Kde dlíš? Ó pomsti se!
Ta bídnice! Zda víš? Jí zmocni se!
Za potupu pomsti se jim!
MARINA:
Ne, ne, já odpouštím!
Toť on se vrací zpět!
POLÁCI:
Ó slyš, toť on, toť car!
Buď hanba mu a zmar,
buď klet, buď klet!
MARINA:
On pro ni jde! Ó, zášť mi duší zmítá,
přijď, Dimitře, má pomsta tě tu vítá!
XENIE:
Ó, jaký žal a boj mou duší zmítá!
Můj otče, otče, utíkám se k tobě!
5. výstup
PATRIARCHA:
Víš, dcero má, co gosudar si žádá?
XENIE:
Vím, svatý otče.
PATRIARCHA:
Církev svolí ráda a s pravověrnou dcerou
cara spojí. Rci: Vůle jeho je též vůlí tvojí?
XENIE:
Ó nikdy, nikdy, otče můj,
ó vyslyš mne, mne ochraňuj!
DIMITRIJ:
Ó, Xenie, pojď, vstříc matce spěj!
XENIE:
Slyš, otče můj, chci v klášter tichý jít.
PATRIARCHA:
Má dcero, pamatuj,
že na věky se vážeš přísahou.
XENIE:
Já slibuji, budiž, chci Bohu žít.
DIMITRIJ:
Tvé slovo neplatí, tys mou, tys mou!
XENIE:
Já přísahám!
DIMITRIJ:
Mně náležíš!
To odvolej!
Tys mou!
PATRIARCHA:
Již přísahala, Bohu náleží.
Jdi, opusť ji.
XENIE:
Odejdi, zapomeň!
Tvá Xenie, ta umřela.
DIMITRIJ:
V mé lásce ožije!
KNĚŽÍ:
Již pro svět nežje,
již přísahala Bohu.
DIMITRIJ:
Jsem carem zde, co chci, to mohu,
a není, kdo by vzdorovat mi směl!
MARINA:
Jen já! Na mne jsi zapomněl.
Mnes nehledal tu, vzpomeň si, že žiji!
DIMITRIJ:
Tys byla zde, ó, ucítil jsem zmiji!
Chceš se mnou boj? Já neznám postrachu.
Je za mnou ruský lid, má v zášti cizinu.
MARINA:
Tvůj lid? To uvidíš.
Aj, míníš bez trestu
ji na trůn vznést co svoji nevěstu,
mne vydat v posměch, šlapat do prachu?
Tys šílený, ty neznáš Marinu!
Slyš mne lide!
Klaníš ty se caru svému,
caru gosudaru:
Griška je to, Griška je to,
Otrepěva syn!
SBOR:
Otrepěva syn?!
DIMITRIJ:
Bídnice! Lhářko! Ustaň, šílená!
ŠUJSKIJ:
Ať svědčí před Bohem!
MARINA:
Jsem pomstěna!
SBOR:
Jaká hrůza, velký Bože,
car náš Otrepěva syn!
ŠUJSKIJ:
Ty slyšíš, lide, důkaz máš!
Ať zhyne zrádný tyran náš!
DIMITRIJ:
Dřív slyšte mne!
Ty vystup směle
a směle zamiř po mém čele,
když dokážeš, že pravdu máš!
SBOR:
Snad slovo Polky pomsty klam?
Kdo pravdu ví? Kdo poví nám?
ŠUJSKIJ:
Hle! Marfa pravdu zjeví nám!
SBOR:
Marfo! Marfo!
ŠUJSKIJ:
Je Dimitrij on, syn tvůj?
SBOR:
Je Dimitrij on, syn tvůj?
MARFA:
Je Dimitrij on, je syn můj!
SBOR:
Její syn!
MARFA:
Jej v lásce mám - jej zachovám!
ŠUJSKIJ:
Klam to! Ji lítost pojala,
chce šetřit žití mladého.
Ať přísahá!
PATRIARCHA:
Přísahej Hospodinu,
jenž čte v tvé duši
a těžce stíhá vinu,
přísahej již
na svatý kříž!
SBOR:
Přísahej Hospodinu,
jenž čte v tvé duši
a těžce stíhá vinu,
přísahej již
na svatý kříž!
MARFA:
Ó, Bože můj!
SBOR, ŠUJSKIJ, BASMANOV a PARIARCHA:
Přísahej!
SBOR:
Hle, ona váhá!
MARFA:
Ó Bože, Bože můj,
Ach, jak jen mohu k samému Bohu
přísahat na kříž tvůj.
Ó Bože, Bože můj,
Mne hrůza schvátí,
mám v zkázu dáti
svou naděj jedinou?
Proč stíháš služku svou?
VŠICHNI:
Přísahej!
MARFA:
Ó Bože, Bože můj,
však bol můj zříš
a odpustíš!
VŠICHNI:
Přísahej!
MARFA:
Bože můj, on zahyne!
DIMITRIJ:
Nepřísahej! Já nechci trůnu podvodem.
ŠUJSKIJ:
Hle, zapřela jej před Bohem!
Tak zhyň, samozvanče, zhyň!
BASMANOV, PATRIARCHA a KNĚŽÍ:
Byl statný muž - on zahynul!
Byl dobrý car - on zahynul!
SBOR:
Hospodi, pomiluj, Hospodi, pomiluj!