česky | English

dimitrij - libreto iv. dějství

(definitivní podoba libreta po revizi 1883)

1. výstup

XENIE:

Zdálo se mi, že smrt bledá
sáhla na mne pravicí...
Proč mé žití nezničila?
V duši mé jen zahubila
poupě lásky blažící;
s ním bych ráda skonala
a žal svůj já přečkala,
běda, běda!
Klamal mne - on bídným jest!
Ach, ten žal je nejtíž snést!
Divý bol a hněvu plání,
přitom sladké vzpomínání
víří duší lkající
a skutečnost děsící
ničí silou závratnou,
bez míry jsem nešťastnou,
běda, běda!
Svadla láska, běda, běda!
Cítit se i bojím přáti,
bojím se i mysleti,
chtěla bych jen vymazati,
co v mé psáno paměti
upomínkou plamennou,
Bůh se smiluj nade mnou,
běda, běda!

2. výstup

DIMITRIJ:

Xenie!

XENIE:

Ó Bože, toť on!

DIMITRIJ:

Neodvracej tváře milené,
slyš mne, Xenie - či zoufat mám?

XENIE:

Odejdi, tě v nenávisti mám!

DIMITRIJ:

V duši tvé jen hněv? Zda pravdu díš?
A má velká muka nevidíš?

XENIE:

Zda je vidím?
Bože, při mně stůj!
Vidím jen tvůj hřích a podvod tvůj!

DIMITRIJ:

Jen můj hřích? A zda jej dobře znáš?
Proč tak krutá slova pro mne máš?
Slyš mne dřív - toť právo nešťastného!
Však já vím, že v skrytu srdce svého
bohatý zdroj lásky ukrýváš,
Xenie, vždyť duši tvoji znám!

XENIE:

Bože můj, jak odolati mám?

DIMITRIJ:

Hřešil jsem - já v lásky snění
chvíli šťastným býti chtěl
a v tom sladkém opojení
na celý svět zapomněl!
Zda je hříchem láskou pláti?
Větší hřích já v mysli mám:
lásky tvé já chtěl se vzdáti,
s jakou mukou, ví Bůh sám!
K podvodnici pouta kletá
zrušit musím stůj co stůj,
před Bohem i tváří světa,
Xenie - chci býti tvůj!
Mne tvůj hněv ni světa hrozby
od tvých nohou nepohnou,
zde chci ždát, až moje prosby
navrátí mi lásku tvou,
až tvé oko v lásky plání
v duši ponoří se mou,
až mi v sladkém zašeptání
vyznáš se - jsem věčně tvou!
Mluv, chceš býti mou?

XENIE:

Jsem věčně tvou!

DIMITRIJ:

Ó, opakuj: jsem věčně tvou!

XENIE:

Jsem věčně tvou!

DIMITRIJ a XENIE:

Ó Xenie (Dimitře), má touho!
Zda bdím či sním
a věřit smím,
že věčně mou (mým) jsi teď?
Ó nech mne ptát se (ptej se, ptej se) dlouho,
chci slyšet (šeptat) znova
ta sladká slova,
tvé (své) lásky odpověď!
Když zírám v oko tvoje,
tu v blaha moři,
můj duch se noří,
ó, nech mne zírat!
Nechť zmírá duše moje
v tom moři blaha,
ó věčně (duše) drahá,
tak nech mne zmírat!

XENIE:

Běda mi! Já - ve tvém objetí!
Opusť mne!

DIMITRIJ:

Ó nikdy!

XENIE:

Pro Boha!
Opusť mne!

DIMITRIJ:

Xenie!

XENIE:

Již mne stíhá vaše prokletí,
otče, matko, ó já nebohá!

DIMITRIJ:

Xenie!

XENIE:

Odejdi, jsi zhoubce náš!

DIMITRIJ:

Odejít, když ty mne v lásce máš?

XENIE:

Otcův duch mi hrozí pro můj hřích,
nikdy, nikdy nebudeme svoji!

DIMITRIJ:

Jsi již mou, již právo k tobě mám...

XENIE:

Mrtvých stíny mezi námi stojí...

DIMITRIJ:

Mrtvých stínů já se nelekám!

XENIE:

Na Marinu pomni, slyš mé prosby!

DIMITRIJ:

Čím mně Marina? Čím její hrozby?

3. výstup

DIMITRIJ:

Pohrdám jí - rozvést se s ní dám,
patriarcha ohlásí to lidu.
Spěchám k němu, se svou mátí přijdu,
v Kreml carský chci tě uvésti,
naučím tě věřit ve štěstí,
budeš mou, Xenie, věčně mou!

MARINA:

Jest zde! Je s ní! Ó, šeptal mi to cit!
Co praví? Chce rozvod?
Ta zrada! Ten podvod!
Mne zavrhnout, mne potupit,
ne, přísahám Bůh, tak nesmí být!

XENIE:

Bože můj - on věří ve štěstí,
v zracený ráj, v lásku zmařenou...
ó Dimitře, můj Dimitře!

DIMITRIJ:

Na shledanou!

XENIE:

Sbohem, můj Dimitře!

DIMITRIJ:

Přijdu pro nevěstu svou!

MARINA:

To splatíš mi! Já - dcera Mníškova -
se vrhla v prach, žebrala bláhová
o lásku tvou! Je to tvá odpověď?
Však dám ti svou! Jis viděl naposled!

XENIE:

Svou nevěstu...zda slyšíš, otče můj?
Já nesmím...nemohu. Mně síly dej!
Pryč odtud, pryč! Již nechci spatřit jej.
Můj miláčku - sbohem naposled!

4. výstup

MARINA:

Neujdeš, bídnice!

XENIE:

Marina!

MARINA:

Ó ano, Marina!

XENIE:

Tys hrozná...

MARINA:

Já hrozná v očích tvých?
Ó, jen se chvěj!
Jsem anděl pomsty - za tvůj hřích!

XENIE:

Můj hřích?
Ó ne, jsem nevinna.

MARINA:

Tys nevinna! - Mně troufáš si to říct?

XENIE:

Jsem nevinna!

MARINA:

S tak drzým čelem,
s nestoudnou tou lící
mně vyznáváš svou lásku rouhavou,
či zapřít chceš?

XENIE:

Ó ne, já přiznávám,
že v lásce jsem jej měla -
dosud mám ...

MARINA:

To splatíš krví svou!

XENIE:

Je ruka páně nade mnou,
Marino!

MARINA:

Ó, mrazí pohled její...

XENIE:

O život, myslíš, že se chvěji?
Ó, já ho neznala, když lásky cit
v mém osiřelém srdci vzplál,
tu přišlo poznání, ó hrozný žal!
Nemohu bez něj, pro něj nechci žít.

MARINA:

Tys v lásce měla - neznala jsi jej?

XENIE:

Já prchám před ním, ochrany mi přej!

MARINA:

Ty prcháš před ním?
Věřím slovům tvým!
Jdi, Xenie, jdi, já ti odpouštím.

XENIE:

Mám touhu jedinou - po klidu v hrobě.
Dáš-li mi smrt, já žehnat budu tobě!

MARINA:

Jen on je vinen, oklamal nás obě!

POLÁCI:

Ó cařice! Kde dlíš? Ó pomsti se!
Ta bídnice! Zda víš? Jí zmocni se!
Za potupu pomsti se jim!

MARINA:

Ne, ne, já odpouštím!
Toť on se vrací zpět!

POLÁCI:

Ó slyš, toť on, toť car!
Buď hanba mu a zmar,
buď klet, buď klet!

MARINA:

On pro ni jde! Ó, zášť mi duší zmítá,
přijď, Dimitře, má pomsta tě tu vítá!

XENIE:

Ó, jaký žal a boj mou duší zmítá!
Můj otče, otče, utíkám se k tobě!

5. výstup

PATRIARCHA:

Víš, dcero má, co gosudar si žádá?

XENIE:

Vím, svatý otče.

PATRIARCHA:

Církev svolí ráda a s pravověrnou dcerou
cara spojí. Rci: Vůle jeho je též vůlí tvojí?

XENIE:

Ó nikdy, nikdy, otče můj,
ó vyslyš mne, mne ochraňuj!

DIMITRIJ:

Ó, Xenie, pojď, vstříc matce spěj!

XENIE:

Slyš, otče můj, chci v klášter tichý jít.

PATRIARCHA:

Má dcero, pamatuj,
že na věky se vážeš přísahou.

XENIE:

Já slibuji, budiž, chci Bohu žít.

DIMITRIJ:

Tvé slovo neplatí, tys mou, tys mou!

XENIE:

Já přísahám!

DIMITRIJ:

Mně náležíš!
To odvolej!
Tys mou!

PATRIARCHA:

Již přísahala, Bohu náleží.
Jdi, opusť ji.

XENIE:

Odejdi, zapomeň!
Tvá Xenie, ta umřela.

DIMITRIJ:

V mé lásce ožije!

KNĚŽÍ:

Již pro svět nežje,
již přísahala Bohu.

DIMITRIJ:

Jsem carem zde, co chci, to mohu,
a není, kdo by vzdorovat mi směl!

MARINA:

Jen já! Na mne jsi zapomněl.
Mnes nehledal tu, vzpomeň si, že žiji!

DIMITRIJ:

Tys byla zde, ó, ucítil jsem zmiji!
Chceš se mnou boj? Já neznám postrachu.
Je za mnou ruský lid, má v zášti cizinu.

MARINA:

Tvůj lid? To uvidíš.
Aj, míníš bez trestu
ji na trůn vznést co svoji nevěstu,
mne vydat v posměch, šlapat do prachu?
Tys šílený, ty neznáš Marinu!

Slyš mne lide!
Klaníš ty se caru svému,
caru gosudaru:
Griška je to, Griška je to,
Otrepěva syn!

SBOR:

Otrepěva syn?!

DIMITRIJ:

Bídnice! Lhářko! Ustaň, šílená!

ŠUJSKIJ:

Ať svědčí před Bohem!

MARINA:

Jsem pomstěna!

SBOR:

Jaká hrůza, velký Bože,
car náš Otrepěva syn!

ŠUJSKIJ:

Ty slyšíš, lide, důkaz máš!
Ať zhyne zrádný tyran náš!

DIMITRIJ:

Dřív slyšte mne!
Ty vystup směle
a směle zamiř po mém čele,
když dokážeš, že pravdu máš!

SBOR:

Snad slovo Polky pomsty klam?
Kdo pravdu ví? Kdo poví nám?

ŠUJSKIJ:

Hle! Marfa pravdu zjeví nám!

SBOR:

Marfo! Marfo!

ŠUJSKIJ:

Je Dimitrij on, syn tvůj?

SBOR:

Je Dimitrij on, syn tvůj?

MARFA:

Je Dimitrij on, je syn můj!

SBOR:

Její syn!

MARFA:

Jej v lásce mám - jej zachovám!

ŠUJSKIJ:

Klam to! Ji lítost pojala,
chce šetřit žití mladého.
Ať přísahá!

PATRIARCHA:

Přísahej Hospodinu,
jenž čte v tvé duši
a těžce stíhá vinu,
přísahej již
na svatý kříž!

SBOR:

Přísahej Hospodinu,
jenž čte v tvé duši
a těžce stíhá vinu,
přísahej již
na svatý kříž!

MARFA:

Ó, Bože můj!

SBOR, ŠUJSKIJ, BASMANOV a PARIARCHA:

Přísahej!

SBOR:

Hle, ona váhá!

MARFA:

Ó Bože, Bože můj,
Ach, jak jen mohu k samému Bohu
přísahat na kříž tvůj.
Ó Bože, Bože můj,
Mne hrůza schvátí,
mám v zkázu dáti
svou naděj jedinou?
Proč stíháš služku svou?

VŠICHNI:

Přísahej!

MARFA:

Ó Bože, Bože můj,
však bol můj zříš
a odpustíš!

VŠICHNI:

Přísahej!

MARFA:

Bože můj, on zahyne!

DIMITRIJ:

Nepřísahej! Já nechci trůnu podvodem.

ŠUJSKIJ:

Hle, zapřela jej před Bohem!
Tak zhyň, samozvanče, zhyň!

BASMANOV, PATRIARCHA a KNĚŽÍ:

Byl statný muž - on zahynul!
Byl dobrý car - on zahynul!

SBOR:

Hospodi, pomiluj, Hospodi, pomiluj!

► informace o skladbě