česky | English

dimitrij - libreto ii. dějství

(definitivní podoba libreta po revizi 1883)

1. výstup

DIMITRIJ:

Jak velká slast mi odměnou
po dlouhém, krutém boji,
že mohu carskou korunou
ozdobit hlavu tvoji!
Povýšit tu, již v lásce mám,
toť vrchol všeho blaha.
I pohrdám já trůnem svým
bez lásky tvé - ó drahá!
Když duše moje blažená
svůj zrak do tvého noří,
tu tone blahem zmámená
v hlubokém lásky moři.
Veškeré citů víření
se v jedné mysli pojí,
vždy znovu šeptám v nadšení:
jsme svoji - věčně svoji!

Smím v chvíli blahé prosbu vznést?
Dnes k svatebnímu průvodu
jsi na se polský vzala šat -
nevoli budil v národu -
ty ve všem Ruskou máš se stát!

MARINA:

Já - Ruskou?
Nikdy, druhu můj!
Krev šlechtická mi v žilách vře,
já hrda jsem na původ svůj -
ten Polka nikdy nezapře!

DIMITRIJ:

Být matkou lidu - úkol tvůj!

MARINA:

Je lid tvůj pánem Poláků?
Hněv jeho budí výsměch můj!
Hle, krví našich junáků
tvůj dobyt vínek, náš to dar,
a heslo naše - Polsky zdar!

DIMITRIJ:

Zda mluví ke mně láska tvá,
ta láska čistá, ohnivá,
po níž jsem toužil?
Zda řeč to lásky plamenná?
Můj stesk, má prosba - co ti znamená?
Zda jen pro slávu, Polsky lesk
je tvoje duše naladěna?

MARINA:

Mně nad vše drahá tvoje čest,
ty velkým, slavným máš se stát,
vždy výš a výše máš se nést
a svět před tebou poklekat!

DIMITRIJ:

Kde ženy vroucí láska jest,
jež ochotna vše v oběť dát?
Jen výš a výše mám tě vznést
a stupněm k slávě tvé se stát!

Proč mizíš - lásky snění krásné?
Proč mizíš, sladká vidino?
Proč zvolna v duši mojí hasne
víra v tvou lásku, Marino?
Mně jest, jak bys mi odumřela,
jak bez lásky bych stál tu sám!
S tou vírou, již duše má měla,
i blaho své já pochovám!

2. výstup

MARINA:

Nechť výše se poháry vznáší
a hlučněji zaznívá ples -
zdar skvělý té výpravy naší
my s jásotem slavíme dnes!

Za oddanost věrnou a snahu,
ó rekové, děkuji vám!
Vám na zdar a ku Polsky blahu
ten pohár zde výš pozvedám!

Nechť mazura ohnivé zvuky nám znějí,
až rozkoší unáší zrak nám i sluch,
pak v divokém, hlučném tom reji
náš do Polsky zalétne duch!

Tak u nás jen tančí a hrají,
že doma jsme, má se nám zdát,
vždyť znají jen v drahém tom kraji
se těšit a jásat a smát!

POLSKÝ SBOR:

Tak u nás jen tančí a hrají,
že doma jsme, má se nám zdát,
vždyť znají jen v drahém tom kraji
se těšit a jásat a smát!

MARINA:

Tam náš duch je volný a život je blahý,
tam srdce nám uchvátí nadšený ruch,
tam k tobě, ty domove drahý,
náš toužící zalétne duch!

Tak u nás jen tančí a hrají,
že doma jsme, má se nám zdát,
vždyť znají jen v drahém tom kraji
se těšit a jásat a smát!

POLSKÝ SBOR:

Tak u nás jen tančí a hrají,
že doma jsme, má se nám zdát,
vždyť znají jen v drahém tom kraji
se těšit a jásat a smát!

RUSOVÉ:

Běda! - Síně našich carů
hostí drzou cizotu!
Nám navzdory, k Polsky zdaru
připíjeli v jásotu!
Nejsme pány v domech svých,
jaká hanba, jaký pych!

POLÁCI:

Nezboří se Kremlu stěny,
budou tancem posvěceny!
Zpěv a jásot má tu znít,
vy se učte plesat, žít!

RUSOVÉ:

Jen vy vzdorně v pyšném smíchu
drzá čela vznášejte!
Krutou splátku svého pychu
z ruky naší čekejte!

POLÁCI:

Směle v planém vzdorování
chystejte se k rozboji,
vašeho se proklínání
polský šlechtic nebojí!

3. výstup

DIMITRIJ:

Zpátky! - Já to káži vám!
Boj se mne, kdo nesvár brojí,
zastihnu jej mocí svojí,
ztrestám jej, to přísahám!
Udusím ty sváry klaté
a po celé Rusi svaté
má být mír - to přísahám!

RUSOVÉ:

Kdož pych polský může snésti?
Krev nám vzbouřil jejich rej!
Chceme mír, toť země štěstí,
mír nám, care, zachovej!

POLÁCI:

I my klidně chcem si vésti,
proč nám brání plesat dnes?
Kdož pych ruský může snésti,
nepřejí nám zpěv a ples!

PROMĚNA

1. výstup

DIMITRIJ:

Z divokého žití víru
s touhou duše moje spěla
sem, v ta místa osamělá,
v nerušenou svatyň míru!

Jak tu klidně spočíváte
po přestálém v žití boji,
kéž to hrobů ticho svaté
ztiší bouři v duši mojí!

Tvůj trůn a vládu v rukou míti
nejvyšší mi bylo touhou,
a čím je to skvělé žití?
Přeludem a šalbou pouhou!

Se zradou a vrahy v boji
pochlebníky obdivován
žiji na té výši svojí
opuštěn a nemilován!

2. výstup

XENIE:

Unikla jsem!
Zda jsem zachráněna?
Jak mne stíhali ti zlosyni!
Prchala jsem hrůzou poháněna,
zde jsem jista, v boží svatyni!

DIMITRIJ:

Ubohá! Jak se chvěje v zděšení
andělské to dívčí zjevení!

XENIE:

Baťuško můj, ó nad vše drahý, milovaný!
Proč jsi děti svoje, ubožátka, opustil?
Proč jsi zanechal nás bez ochrany,
těžké žaly jsi na nás dopustil!

Baťuško můj, nás zdali vidíš v opuštění,
jak zde tvoje dítě pláče v sirobě,
v Rusi hyneme tu svaté utištěni,
všichni toužíme - ach, naříkáme po tobě!

SBOR (za scénou):

Radujme se, kochejme se
s upřímnými bratránky!
Jaké je to žití v světě
bez druha a děvčete,
bez milostné kochanky!

XENIE:

Co to slyším? Jejich hlasy!
Zas ta píseň zpustlé chasy!
Jsou to oni! Není jista žena
před zvůlí té sběře prokleté!
Xenie, hle! Tvoje opuštěná
nikoho již nemá ve světě!
Nemá za útěchu mládí svého
než tvou lásku - v duši obraz tvůj!
Žehnej mi, ó duchu otce mého,
nešťastné své dítě opatruj!

DIMITRIJ:

Jak je krásná v tklivém naříkání,
ve své žalosti jak vznešená,
něžná, vroucí v dětském milování,
anděla to bytost vtělená!

SBOR (za scénou):

Radujme se, kochejme se...

XENIE:

Ó, můj Bože, kam se ději?
Dej mi spásy!

3. výstup

NĚBORSKÝ:

Hoj, kráska s druhy mrtvými,
pojď, radujme se s živými!

XENIE:

Pryč! Vrahu zlořečený,
měj v úctě svaté stěny
a dívku bezbrannou!

NĚBORSKÝ:

Pojď! Veselý náš kruh,
a dobrý já jsem druh!
Již zanech marné hněvy,
mne láká odpor děvy!

XENIE:

Je se mnou Bůh
a otce mého duch,
a zoufalost mi ochranou!

NĚBORSKÝ:

Ó, pojď v mé náručí,
a hněvu tvého plání
mé ztiší celování,
tě lásce naučí!

XENIE:

Ó, Bože - kdes, ach, otče můj!

DIMITRIJ:

Pryč, zlosyne! Já chráním děvu,
ty hroz se mého hněvu
a trestu čekej v postrachu,
vás červy zdrtím do prachu!

NĚBORSKÝ a BUČINSKÝ:

On, proklatě - on je to sám!
On zničí nás - ó běda nám,
skryjme se, spasme se!

XENIE:

Ó Bože, tys mne zachránil,
duch otce mého se mnou byl!

4. výstup

XENIE:

Ochránce můj - tu stojím zmámena,
zda pravda vše? A smím-li věřit sobě?
Má prsa jímá volnost blažená
a nemám slov, bych děkovala tobě!
Ochránce můj! Tvůj obraz milený
a spásy mé okamžik blažený,
ty věčně budou žít v mém vzpomínání!

DIMITRIJ:

Ty děkuješ? Za to, že šťastným jsem?
Že přispěl jsem ti v utišení tvém,
mne šťastným učinilo k nevypsání!
Vždyť oka tvého pohled jediný,
ten pohled dívčí plachý, nevinný
mi praví víc než všechno děkování!
Však děkuj jen - má duše dychtivá
po hlase touží, jenž mi zaznívá
jak hudba rajská - dosud neslyšená!
Chci slyšet hlasu tvého zvučení,
bych znal, že nejsi krásné vidění,
že ve snu nedlí duše okouzlená!

XENIE:

Já s důvěrou jsem k tobě vzhlížela,
ó, nemluv tak, bych rdít se musela,
měj z útrpnosti se mnou smilování!
Pomysli, že mne vidíš zděšenou,
a duši moji strachem zmámenou,
že spíš mne rmoutí tvoje žertování!

DIMITRIJ:

Tož odpusť mi - co pravím, nevím sám,
jen překypuji tím, co v mysli mám!
Tak nikdy duše má se nerozechvěla!
Jak možno jest, by tebe ranilo,
co duší mou tak slastně vířilo,
by slova lásky ti co výsměch zněla?

XENIE:

A víš-li ty, se srdcem děvčete,
jež opuštěno stojí ve světě,
že těkým hříchem sobě zahrávati?
Jeť po soucitu vroucím žíznivá,
a vábněji řeč lásky ohnivá
pro opuštěnou musí zaznívati!

DIMITRIJ:

Že vábně zní ti v srdci plápol můj?
Ó milená! To slovo opakuj -
mně blahem neskonalým plní duši mou.

XENIE:

Ó ustaň již! Studem se zardívám
za slova svá!
Hle, velebný ten chrám,
posvátnou hrobku světský hovor ruší!
Již jdu - naslouchat nechci slovům tvým!

DIMITRIJ:

Ó pověz mi, kde tebe hledat smím!

XENIE:

V Šujského domě ochrana mi přána.
Buď s Bohem již!

DIMITRIJ:

Jak chladný pozdrav tvůj!

XENIE:

Buď s Bohem již - a na mne pamatuj!

DIMITRIJ:

Já neloučím se s tebou - milovaná!

XENIE:

Buď s Bohem již!

5. výstup

ŠUJSKIJ:

Tiše za mnou spějte,
šumu nedělejte,
skryje nás ten chrám!
Zde nás neuslyší,
než na nebes výši
božský soudce sám

SPIKLENCI:

Tiše za ním spějme,
šumu nedělejme.
Zde nás neuslyší,
než na nebes výši
božský soudce sám.

ŠUJSKIJ:

Slyšte! - Zde před boží tváří
slyšte přísné pravdy hlas.
Probuďte se, muži,
zastyďte se včas!
Vzmužte se již k odporu!
Jménem pravoslavné Rusi,
Dimitrij že padnout musí,
přisáhněme ve sboru!

SPIKLENCI:

Jak, caru přísahati zmar?
Dřív důkaz podej nám,
kdo je náš car!

ŠUJSKIJ:

To ví Bůh sám!
Že Dimitrij to není - důkaz mám!
Svědky zavolati mohu,
přísahou k živému Bohu
stvrdit chci své udání.
Přišel jsem já do Ugliče,
u mrtvého careviče
chůvy lkaly v zoufání.
Viděl jsem trup jeho malý,
viděl, jak jej pochovali -
co vám více říci mám?
Hospodin má slyší slova,
zde u hrobu Ivanova
k přísaze hlas pozvedám!

DIMITRIJ:

Nepřísahej!

SPIKLENCI a ŠUJSKIJ:

Kdo to volal nás?
Odkud zněl ten hlas?
Zda nás šálí sluch?

Hleďte, hleďte tam!
Jaký hrozný klam!
Ivanův to duch!

DIMITRIJ:

Nejsem přízrak zděšení,
nejsem plané vidění,
já jsem to, váš car a pán!

ŠUJSKIJ a ČÁST SPIKLENCŮ:

Hoj, ty sám jsi v ruce naší,
hrozba tvá nás nezastraší,
padnout musí tyran sám!

VĚTŠINA SPIKLENCŮ:

Zpátky!
Ve chrámu prolít krev,
toť vzbudit boží hněv,
toť hrozný hřích!

PRVNÍ ČÁST SPIKLENCŮ:

Nás nezastraší
a pomstě naší
teď nemine!

DRUHÁ ČÁST SPIKLENCŮ:

Zpátky, místo to je svaté,
hříchem krev tu prolévat!

ŠUJSKIJ a PRVNÍ ČÁST SPIKLENCŮ:

Hříchem živit plémě klaté,
vraha vlasti zachovat!

DIMITRIJ:

Na kolena padejte,
milost moji vzývejte,
ztrestám vás, váš car a pán!

PRVNÍ ČÁST SPIKLENCŮ:

Vraha jste spasili,
bratry jste zradili,
hanba vám!

DRUHÁ ČÁST SPIKLENCŮ:

Ó, care veliký,
pomiluj vinníky,
odpusť nám!

► 3. dějství