česky | English

dimitrij - libreto i. dějství

(definitivní podoba libreta po revizi 1883)

 
1. výstup

SBOR LIDU:

Veliké hoře stihlo
matičku rodnou zem,
ó běda Rusi svaté
a pravoslavným všem!

Car Boris náhle skonal,
kdo bude carem nám,
kdo bude dobrým otcem
nám bědným sirotám?

Teď všude zuří boje,
nám hrozí ze všech stran,
již stojí polské voje
u naší Moskvy bran!

Že s nimi jest - tak praví -
Ivana cara syn, -
zda Dimitrij on pravý,
to zná sám Hospodin!

Ach, komu věřit máme?
Hospodi, slyš lid svůj,
k tobě se utíkáme,
nás hříšné pomiluj!

PATRIARCHA:

Slyš mne, lide pravoslavný!

Všichni tvoji bojarové
přísahali v soboru
dětem vdovy Godunové
Xenii a Fjodoru.

Služte synu cara svého,
naděj naše mladý car -
snahám vraha vetřelého
svorně přísahejte zmar!

KNĚŽÍ:

Svorně přísahejte zmar!

PATRIARCHA:

Zemřel Ivanův syn v mládí
v rukou chůvy plačící,
polský podvodník vás svádí,
chraňte se ho, věřící!

ČÁST LIDU:

Sláva Fjodorovi caru,
velikému gosudaru!

DRUHÁ ČÁST LIDU:

Nač nám Godunův, nač nám tyranův?
Dimitrij pravý syn je Ivanův!

ŠUJSKIJ:

Muži, zapřísahám vás,
slyšte patriarchy hlas!
Rusové! Má Polák dát vám pána?
Pravoslavní, jaká pro vás hana!

BOJAŘI a LID:

Podvodníka uznat, chraň vás Bůh!
Rozbojník to, polský dobrodruh!
Vzpoura jest to! Ohavná to zrada,
chopte zbraně, chceme cara mstít!

DRUHÁ ČÁST LIDU:

Váš car Boris velký hříšník byl,
careviče vlády pozbavil!
Soužila nás Borisova vláda,
nechcem syna jeho carem mít!

2. výstup

BASMANOV:

Slyš mne Moskvo! Země celá
Dimitra již uznala,
Moskva jen se uzavřela,
poctu svou mu nevzdala.

Přešly všechny naše voje
k Dimitrovu táboru,
chcete vésti marné boje,
setrvati ve vzdoru?

Před branami Moskvy stojí
pravý ruský carevič,
spěchá v náruč matky svojí,
spěchá Marfa synu vstříc!

VŠICHNI:

Marfa! Marfa! Velká kněžna!
Zná se k němu rodná máť!
Jej-li uzná, věřit chcem!

BASMANOV:

Spějme caru poctu vzdát!

SBOR, LID a BOJAŘI:

Spějme caru poctu vzdát!

ŠUJSKIJ:

V záhubu lid slepě uhání,
hluchou pouští zní mé volání!
Běda tobě, ruská země!

Klaňte se mu, kořte se mu,
samozvanci vetřelému,
v omámení svém!
Odvážná lest, hra tak smělá
s drzostí pyšného čela
zaslepí zrak všem!

SBOR (za scénou):

Ať zhynou Godunovi!
Smrt caru Fjodorovi!

ŠUJSKIJ:

Jaká změna v malé chvíli,
Borise jak v bázni ctili,
teď jej národ proklíná!
Hoj, ty samozvanče smělý,
táhni jenom u veselí,
pyšně vznášej hlavu svou!
Přijde také chvíle tvoje
a dá Bůh, že ruce moje
tím tvým trůnem zatřesou!

SBOR (za scénou):

Ať zhynou Godunovi!

4. výstup

XENIE:

Pomoc! Slyšte! Smilování!
Kdes, ó Bože! Ty je spas!
Ne, ty neznáš slitování,
neslyšíš a ničíš nás!
Zní mi v duši mroucích lkání,
úpěnlivý matky hlas!

K nám chátra lidu vrazila
a matku, bratra vraždila;
"Ať zhynou Godunovi,
smrt caru Fjodorovi!"
tak volali; ó, co jsem zřela -
tu v krvi máť - tam zmíral brat -
ó ne, jen děsný sen jsem měla,
ó ne - to nemohlo se stát!

SBOR (za scénou):

Ať zhynou Godunovi,
smrt caru Fjodorovi!

XENIE:

Zda slyšíte to volání?
Stíhají mne, hledají nás!

ŠUJSKIJ:

Však věrný meč nás ochrání,
já s vámi jsem a bráním vás!

5. výstup

SBOR:

Hle, vzešlo jasné slunce
nad celou ruskou zem,
a doba klidu vzejde
a blahá spása všem!
Náš pán a dědic pravý,
náš car se navrací,
s důvěrou se naše zraky
k němu obrací.
Jej uzná rodná máť,
jej uzná celá zem,
i vzejde doba klidu
a blahá spása všem!

DIMITRIJ:

Buď žehnán, slávy naší památníku,
buď žehnán, Kemle, pýcho otčiny!
Ty schránko carů, světců, mučenníků,
tys minulosti naší svatyní!
Ty, srdce Ruska, k tobě-li spěcháme,
v nadšení blahem dmou se prsa nám,
svatá jsou místa, v něž se ubíráme,
a svatý prach, ve kterém poklekám!

SBOR:

On jistě našich carů
je dědic vznešený.

DIMITRIJ:

Praotců duch nechť žehná svého syna,
by vládnout mohl k blahu národu,
buď se mnou provždy milost Hospodina,
požehnat rač on mému příchodu!
Já svatě přísahal jsem v duchu sobě,
že, zvítězím-li v boji nad vrahy,
chci slávu Rusi množit v každé době;
buď, Moskvo, svědkyní mé přísahy!

MARFA:

Jak velký v nadšení,
jak myslí vznešený!
Ó, blahé tušení,
toť syn můj ztracený!
Já našla poklad svůj,
mé dítě, syn to můj!

SBOR a BASMANOV:

Bůh žehná jeho příchodu!
Jak láskou k vlasti zdaru
a láskou k národu
on hárá v nadšení!
On jistě našich carů
jest dědic vznešený!

SBOR:

Hle, Marfa kráčí k nám!

BASMANOV:

Nechť syn je s matkou sám!

6. výstup

DIMITRIJ:

Matko, drahá matko!

MARFA:

Bože můj - jsem zničena!

DIMITRIJ:

Ó, přiviň mne k sobě, matko milená!

MARFA:

Vstaňte, kníže!

DIMITRIJ:

Kníže? - Slova strašlivá!
Ó, promluv tak, jak matka mluvívá.
Ó potěš dítě své
v pohledu laskavém,
zda žádný lásky hlas
nemluví v srdci tvém?

MARFA:

V mém srdci mrtvo jest,
jej žalost zničila,
ó žel, své naděje,
již jsem je pohřbila!

DIMITRIJ:

Ubohá matko má,
krutý tvůj osud byl,
že srdce tvé nešťastné
o lásku oloupil!

MARFA:

Pravdivý jeho žal
mou duši rozrývá,
boj zuří v duši mé
a muka strašlivá!

DIMITRIJ:

Vše, co jsi trpěla,
chci láskou nahradit,
chci choré srdce tvé
k životu omladit!

Na trůn tě povznesu,
chci otrok býti tvůj,
jenom mne matičko,
přiviň a pomiluj!

MARFA:

V mladistvém nadšení,
že syn můj, věří sám;
v té děsné úzkosti,
Bože, co počít mám?

DIMITRIJ:

Na trůn tě povznesu
navzdory vrahům tvým,
já bídné škůdce tvé
hněvem svým rozdrtím!
Trůn svatý otců mých
byl dobyt zločiny,
však pomsta stihne již
ty bídné zlosyny!

MARFA:

Hoj, vášeň divoká
burácí srdcem mým,
to stará nenávist,
nenávist plamenná
se hlásí k právům svým!
Toť chvíle kýžená -
tak dlouho mučena
přec budu pomstěna!

BASMANOV:

Zda pozná dítě své
a k srdci přivine!
Pak vzejde blahý mír,
svár krutý pomine!
Ó, Rusi ubohá!
Ó, drahý lide můj!
Okamžik jediný
rozhodne osud tvůj!

MARFA:

Mé dítě! - Synu můj!

SBOR a BASMANOV:

Jej uznává!
Cařice jej uznává,
matka syna poznává!
On jest synem Ivana,
buď ta chvíle žehnána!
Žehnán budiž příchod tvůj,
v prachu vidíš národ svůj,
děti svoje pomiluj!

PATRIARCHA, BOJAŘI a KNĚŽÍ:

Matka syna uznává,
odpor náš tu přestává!
On jest synem Ivana,
buď ta chvíle žehnána!
Otevři se, Kremle náš,
pána svého uvítáš!

ŠUJSKIJ:

Za syna jej vydává,
podvodnka uznává!
Kletbou budiž stíhána
ženy šalba prohnaná!
Běda tobě, lide náš,
před padouchem poklekáš!

DIMITRIJ:

Slovo sladké - matku mám!
Jakým štěstím oplývám!
Křídla rostou, letím výš,
cíl své touhy stíhám již -
mladý orle, jaký ples!
Výš můj duchu, výš se nes!

MARFA:

Dítě pomsty - synu můj!
Touha duši prochvívá,
rozkoš skladká, blaživá.
K výši zrak můj pozírá,
nový svět mi otvírá
sladké slovo - synu můj! 

► 2. dějství