Symfonie „Oceán“ („Neptun“), B420

Opusové číslo

není

Číslo v Burghauserově katalogu

420

V roce 1893 během pobytu ve Spojených státech amerických Dvořák uvažoval – zřejmě podnícen zážitkem z plavby přes Atlantik – o kompozici programní symfonie s názvem „Oceán“. Měla prý začínat akordem c-e-gis hraným ve fortissimu trombóny (stejný souzvuk vydávaly lodní sirény v newyorském přístavu při odplouvání lodí) a její čtyři věty měly hudebními prostředky líčit plavbu přes oceán. První věta měla nést označení „Neptun“  jako odkaz na starořímského boha moří a oceánů a podle skladatelových poznámek měla vyjadřovat „klid a důvěru“. Druhá věta, scherzo, měla představovat „tance a radovánky na lodi“. Třetí věta měla být koncipována jako „chorál“ s variacemi, závěrečná věta pak měla líčit „bouři a klid a šťastný návrat na zem“. Symfonie nebyla nikdy realizována.